Dokonalost je ve chvíli, kdy není co odebrat, ujišťuje herečka Iveta Dušková
Představení se tvoří po premiéře. Když odezní nervozita z prvního hraní, nastane čas na prozkoumávání. Pak to začne růst. Jako režisérka někdy po určité době nemilosrdně vyhodí celou scénu.
Herečka a ředitelka Divadla Kampa přišla do Nočního Mikrofóra pár dní po premiéře nové hry, v níž si hlavní roli vytvořila na tělo. „Většinou hraju chlapy, dědečky, skřítky,“ směje se. A tak si napsala pěknou ženskou roli ve hře, která vypráví o tom, že lásku lze ztratit a zase nalézt.
Jako autorka ráda píše jednoduchou formou. Pak je sama překvapená, co se v textu všechno objeví. V těch úplně nejobyčejnějších věcech nachází sílu. „V obyčejnosti je největší pravda, hloubka, dojetí,“ zamýšlí se. „Nesmí se tlačit na pilu, nesmí se citově vydírat.“ Ráda ale chodí po hraně, která se nesmí překročit.
Nemůžeme nikoho zachránit. Jenom sami sebe, říká Iveta Dušková slovy hlavní postavy
Divadelní tvorba jí dává možnost podívat se do svého nitra, zpracovat těžká témata lidského života. „Pojďme se vrátit do nitra, tam hledejme odpovědi.“
Koho by pozvala na novou divadelní hru? Proč považuje divadlo za léčivé pro lidskou duši? Proč je pro ni důležité přijmout v životě smrt?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
