Divadlo je Jágrtým. Sedí to, protože on je pro mě ztělesněním čestné hry, říká Jitka Čvančarová

Jitka Čvančarová má práce víc než dost. I když na castingy prakticky nechodí. „ Prožívám je špatně,“ říká. „Souvisí to s hrdostí. Mě přijde hrozně potupné, když člověk musí prodat sám sebe. Připadám si jako opička, která ukáže, že umí žonglovat.“

Divadlo je podle ní kolektivní záležitost. „Je to Jágrtým a to je dobré přirovnání, protože on je pro mě ztělesněním čestné hry.“ Divadelní tým v Ungeltu jí moc vyhovuje. „Je to osobnostní divadlo a já mám ráda diváka na dosah. Když máte výborné kolegy, tak hra může ještě vylítnout.“

Skoč do vody a plav

První roli dostala ještě během studií na JAMU. „My Fair Lady jsem nastudovala za dva týdny, protože jsem zaskakovala. Těch sedm sezón v Brně bylo úžasných. Šla jsem z jedné hlavní role do druhé. Dostala jsem tam profesionální drezůru dostihového koně.“

Čtěte také

Říká, že je teď mnohem zodpovědnější. „Mladý člověk do všeho jde po hlavě a moc nepřemýšlí. Někdy je to dobře.“

Styděla se za Thálii

Její laťka šla nahoru a bylo to ohodnoceno nominacemi na divadelní cenu Thálie. „Ta první pro mě přišla hrozně brzy a já jsem se za to strašně styděla. Připadala jsem si hrozně mladá a měla pocit, že jsem nic nedokázala.“ S odstupem to dnes hodnotí jako poplácání po zádech.

UNICEF a Debra, světlo a inspirace

Jitka Čvančarová je velvyslankyní UNICEF. Souvisí to prý s velkým sociálním cítěním, které má z rodiny. „S UNICEF jsem jela do Mali, kde jsem poznala jejich práci. Tam vidíte, že má smysl. Vidíte, že můžete zachránit životy.“

Kromě toho se angažuje v občanském sdružení Debra, která se věnuje pacientům s nemocí motýlích křídel. „Snažím se dělat, co je v mých silách. Věřím, že člověk, který svítí a jde inspirativní cestou, může rozsvítit a inspirovat ostatní.“

Jan Rosák a Jitka Čvančarová|foto: Adam Kebrt

Kam a proč ráda cestuje? Co nejradě fotí? Jak vzpomíná na rozhlasové tábory s vedoucím Janem Rosákem? Více uslyšíte v iRadiu.