Didgeridoo dokáže čarovat a údajně i léčit, říká hudebník Zdeněk Vilímek

Didgeridoo je mezinárodní název pro dechový hudební nástroj australských domorodců, které je považováno za jeden ze symbolů Austrálie. Původní obyvatelé mu říkají např. yedaki, yraga či ulubura. Na základě nástěnných maleb a různých archeologických nálezů se odhaduje, že vzniklo před 30 či 40 tisíci lety a je proto považováno za pravděpodobně nejstarší nástroj na světě, určený k muzicírování. Jsou s ním spojeny různé mýty a legendy. „Podle jedné z nich kdysi jeden chlapec chtěl přiložit do ohně větev. Když se podíval dovnitř, viděl v ní spoustu termitů, které chtěl ušetřit a tak se je snažil vyfouknout. A vyloudil zvuk, který ho zaujal,“ prozradil Zdeněk Vilímek. Australští domorodci tvrdí, že na didgeridoo lze napodobit všechny zvuky světa a Zdeněk Vilímek s tím souhlasí. „Dá se s ním opravdu čarovat. Zkoušel jsem i tramvaj a vlak.“

Původní didgeridoo představuje větev, zpravidla z eukalyptového stromu, vyžranou termity o délce 1 až 2 metry. Ta se vyčistí, opatří náustkem z včelího vosku a rozeznívá pomocí vibrací rtů, které Zdeněk Vilímek říká „prdící technika“. Domorodci ji pomalovávají příběhy ze života. Nepřerušovanost hry zajišťuje speciální hráčská technika cirkulovaného dýchání. „Základem i kamenem úrazu hry na didgeridoo je dech. Trénovat se dá různě. Jedním z triků je brčko, kterým se snažíte nepřetržitě foukat do sklenice s vodou,“ poradil Zdeněk Vilímek a předvedl nám to přímo ve studiu. Dodal, že zkoušet se dá i ve sprše tím, že vyplivneme vodu a zkusíme si přidechnout.

(Pozn. redakce: Nezapomeňte se podívat na video ve kterém nám Zdeněk Vilímek předvedl, jak vypadá hra na didgeridoo v praxi. Přímo "při akci" v garážích Českého rozhlasu natáčela redakční kolegyně Pavla Kopřivová.)

Zdeněk Vilímek hraje na teleskopické didgeridoo

Je spousta cest, jak si didgeridoo vyrobit doma. „Použít se dají plastové trubky, případně i ty papírové, na které se namotávají koberce. Kdo chce, může si ho vyrobit ze dřeva. Ti náročnější se mohou obrátit na profesionální výrobce, kteří si s klientem vyjasní, co od nástroje očekávají.“ Zvuk každého didgeridoo je unikátní. „I když si jich několik vyrobíte strojově, budou jiná, protože dřevo nebude vždy stejné,“ míní Zdeněk Vilímek. Velmi záleží na hustotě dřeva, síle stěn a jeho délce.

Nástroj přináší potěchu nejen uchu, ale nachází využití i v muzikoterapii, které Zdeněk Vilímek věnoval 10 let svého života a má s ní velké zkušenosti. „Měl jsem možnost vidět reakce lidí s mentálním postižením. Neslyšící pak vnímají dobře vibrace nástroje. Nevidomé děti se ho ale bály, protože nevěděly, kam mají zvuky zařadit. Takže říct, že didgeridoo pomáhá léčit, si opravdu netroufám,“ řekl. V zásadě ale razí myšlenku, že v dnešní uspěchané době může didgeridoo přispět k relaxaci a uvolnění. „Ty dlouhé a nepřerušované tóny dodávají našemu tělu vibrace, které nejsou úplně běžné, takže to může člověka dobíjet a zklidňovat.“

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovou.