Ctirad John: „Život sice skončí, ale za dlouho“

Ctirad John je mj. Rytíř lékařského řádu. Označení se ale brání. „Jaký jsem to já rytíř? Jsem vlastně laboratorní štrajchpudlík. Jisté charisma laboratorního pracovníka jsem ale měl.“ Lékař je také charakterizován jako humorista. Jak jeho záliba začala? Může za to prý básník Miroslav Holub. „Byl přesvědčen, že je pod mou imunologickou šlupkou něco literárního, a vždy říkal, že do toho musím jít. Jednou jsem přišel do laboratoře a na stole byla cedulka, kde mi vzkazoval: Tady máš staré vydání Alaricha, já jedu do Ameriky, nechceš se tím bavit? A já začal.“

První kontakt s medicínou

Narodil se roku 1920. Pochází z učitelské rodiny a k medicíně se prý přivedl sám. „Chlapci z kantorských rodin jsou renesanční povahy. Mohou dělat literaturu, filozofii, přírodní vědy. Zdálo se mi, že mé sklony literární a filozofické budou plané, trošku astrální a poletující jen v říši velmi nereálných představ. Řekl jsem si tedy, co jiného dělat, než rozumět sobě. A tak jsem začal studovat medicínu.“ Měl přitom veliké štěstí, že se mohl setkal s biologem Janem Bělehrádkem, vyznavače holismu, či mikrobiologem Františkem Patočkou. Stál tak u začátků české imunologie a svá tvůrčí léta prožil v době, kterou bychom mohli nazvat druhý zlatý věk imunologie. „V Čechách vznikly dvě školy. Mými přáteli byli giganti ve světovém měřítku: Jaroslav Štercl a Milan Hašek. Já jsem spíš takovým „rozvíječem“ antiinfekční imunologie při infekčních chorobách. Měl jsem to štěstí, že Milan Hašek začal realizovat své sny v Purkyňově ústavu u nás na Albertově. V tomto kampusu měl člověk dojem absolutní vědecké svobody, kde se mohl rozpřáhnout a svobodně dýchat.“

Stěžejní křižovatky života

V životě má celkem pět „charakterotvorných uzlových bodů.“ Prvním je rok 1938, kdy byl jako student prachatického gymnázia vyhnán z města a kdy vlastníma rukama ještě s dalšími lidmi uplácal své náhradní gymnázium ve Vodňanech, kde maturoval. Druhým uzlem prý bylo, když stál 15. listopadu r. 1939 před Purkyňovým ústavem na Albertově a kolem něj nesli tělo Jana Opletala. Dalším uzlovým bodem byl rok 1945. Po válce se z původně 600 žáků vrátilo ke studiu celkem 160 studentů. Čtvrtým stěžejním bodem jeho života byl rok 1968, kdy byl v úzkém kontaktu s přáteli z lékařského prostředí a tím posledním byl rok listopadové revoluce, kdy měl jako starý pán velmi těsné vazby s mediky, kteří ho zvolili do akademického senátu. Přítomnost studentstva mu přitom zdvihala náladu a cítil se díky nim „šťasten“. „Celou dobu, co jsem pracoval na Albertově, jsem chodil obědvat do studentské menzy, abych měl ta „kuřata“ stále kolem sebe, aby mi dodávala elán a abych věděl, že život sice skončí, ale za dlouho.“

Vzdělávání včera a dnes

Věci veřejné jednaly ohledně hlasování o církevních restitucí, Radek John|foto: Filip Jandourek

Jak se učil Ctirad John a jak to dělají dnešní medici? „Přednášíte-li obor, který cválá a frčí, a to je imunologie, ve které víme, že když se student připravuje z knížky staré pět let, tak nemůže uspět, protože tak už to neplatí, tak si musíme uvědomit, že jsou tu dvě proměnné. Jednou je student, který je v každé epoše jiný. Druhou proměnnou je přednášející. Ten čte, studuje, má mnohem větší rozhled, na mnoho věcí se dívá kriticky.“ Lékař také vzpomíná na dobu, kdy sám aktivně vyučoval. Vždy, když se na podzim vracel z dětských klinik na Albertov, přemýšlel, jaký bude nadcházející semestr a jeho studenti. „Měl jsem fígl, který jsem převzal z knížky mého přítele. První přednášku jsem začínal takto: „Člověk není nikdy sám,... vždycky má s sebou své bakterie.“ A pak jsem čekal, jestli se najde chytrý kluk, který to pochopí, začne se smát a bude to následováno výbuchem smíchu. Nebo to budou dřeva, která zachovají klid a budou se blazeovaně dívat dál.“

Dnešní profesory a docenty pak lituje. Nemohou totiž se studenty navodit stejnou vazbu, jakou měl se svými kantory on. „Milovali jsme je a věděli, že se všechno nové dozvíme od nich, protože byli studnicemi moudrosti. Dnes student klikne na internetu a má takové množství vědomostí, že ví víc než pan profesor. A jakápak úcta, vmilování? Profesor je ten pán v nejlepších letech nebo vysokém věku, který je zavalen řadou formalit a dává si veliký pozor, aby medik nevěděl při vizitě o mnoho víc než on.“

Rodina

Ctirad John má mediálně velice známého syna Radka a dceru Štěpánku. Jeho manželka Božena byla redaktorkou nakladatelství Odeon. „Měl jsem možnost nahlédnout do celého jeho redakčního sboru. Vždycky říkám, jak se u nás zneužívá slovo „ošetřovat.“ Ošetřuje se rozpočet, všecko. Ale dámy, které tam byly a vyznaly se ve výtvarném umění, hudbě, literatuře, ty své knížky skutečně ošetřovaly. Když hlavní zpráva tiskového dozoru rabulovala, že se nějaký svazek nemůže vydat, tak to obrečely. Tak má vypadat redaktor.“

U Radka Johna, někdejšího novináře a dnes politika, by se mohlo zdát, že šel ve stopách maminky. "Rozvíjel ale také tajné rarášky, které měl jeho otec, když byl divadelním režisérem. Dnes je angažovaný tak, že řada lidí kroutí hlavou. Já ale můžu zodpovědně říct, že to, co dělá, činí čistým srdcem a že nebyly žádné pokusy něco zkreslovat. Do politiky šel s tím, aby naplňoval známé masarykovské heslo: Nebát se a nekrást.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Daniely Brůhové s imunologem Ctiradem Johnem.