Člověk by nikdy neměl usínat na vavřínech, říká Eva Zaoralová

24. únor 2011

Ve čtvrtek 24. února byla předpoledním hostem moderátorky Evy Kvasničkové dlouholetá umělecká ředitelka Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, světové uznávaná kritička a renomovaná překladatelka Eva Zaoralová. (28. října 2010 obdržela Medaili za zásluhy, kterou prezident Václav Klaus ocenil její přínos v oblasti kultury.)

Spolu s prezidentem MFF Karlovy Vary Jiřím Bartoškou má hlavní zásluhu na vybudování nové, moderní podoby festivalu. Spolupracovali spolu 17 let. Letos, po zralé úvaze, svůj ředitelský post postoupila svému nástupci Karlu Ochovi, o kterém je přesvědčená, že do festivalu vnese mladého ducha a zároveň nebude jeho koncepci zásadně měnit.
Eva Zaoralová ale v nejužším vedení festivalu zůstala a hodlá se i nadále, na tvorbě programu a reprezentaci, podílet. A to ve funkci umělecké konzultantky. V čem bude tato práce spočívat? ,,V podstatě v tom, co jsem dělala předtím, ale svrhla jsem ze sebe ten pocit odpovědnosti, který opravdu někdy člověka tíží. Pár týdnů před tím, než máme pohromadě program, jsem se vždycky v noci budila a začala jsem o tom přemýšlet a začala jsem mít pocit, že to třeba nedáme vůbec dohromady. Tenhleten pocit jsem naprosto ztratila, protože vím, že Karel je natolik zodpovědný, že se ani nebude muset budit, protože si bude více jistý, nežli jsem já. Ale pracuju tak, jako jsem pracovala předtím, to znamená, posuzuji filmy a snažím se doporučovat snímky, které jsem viděla já a neviděli je ti ostatní. Samozřejmě musím o festivalu hovořit a psát v médiích, zkrátka a dobře ten systém mé práce se příliš nezměnil.“

Eva Zaoralová

Dozvěděli jsme se také, že se Eva Zaoralová vždy snažila žít podle svého kréda: člověk by nikdy neměl usínat na vavřínech.
Navíc si prý máme uvědomit, že i když je před festivalem vždy slyšet jen samá chvála, lze předpokládat, že se po jeho ukončení v některých médiích objeví i velmi kritické ohlasy.

V rozhovoru Dvojky Českého rozhlasu Eva Zaoralová vzpomínala také na začátek 90. let, kdy festival tzv. vstal z popela. Hrozil mu zánik a objevila se přímá konkurence (v Praze vznikl festival Zlatý Golem).
Čím to bylo, že diváci i novináři dali nakonec přednost tomu karlovarskému? Prý to bylo tím, že šlo o evidentní nespravedlnost, které se tehdy dopustila Federace filmových producentů. Z ničeho nic totiž přidělila tzv. „A“ kategorii festivalu, který vznikl "na zelené louce". Zlatý Golem ale nevznikl kvůli plánovanému zániku karlovarského festivalu, ale byl vyvíjen tlak na to, aby byl přenesen do Prahy. Po dvou letech existence obou přehlídek se však ukázalo, že festival v Karlových Varech má smysl. Možní i proto 29. ročník přivítal 36 000 diváků. Dnes je jich čtyřikrát víc. Potvrdilo se tak, že Karlovy Vary jsou pro festival vhodným místem např. i proto, že skýtají předpoklady intimnější atmosféry. Za svou existenci vděčí festival také trvalé přízni tzv. baťůžkářů, kterých se zde každoročně sejde na tisíce.

Eva Kvasničková a Eva Zaoralová

A po kolika minutách Eva Zaoralová pozná, jako odborník na slovo vzatý, že konkrétní film „stojí za to“? "Když náhodou přijdu na nějaký film, který mě zaujme, tak se obvykle posléze ukáže, že to je film, který měl na to právo mě zaujmou. Po půl hodině, ani ne, někdy po 5 minutách, poznáte, že jde o čistě televizní záležitost. Řada filmů, které jsou nám nabízeny, je točená tak, že se dobře uplatní posléze v televizi, ale nepatří více méně na festival. Ale někdy je pravda, že vidíte film, který se pomalu rozbíhá, říkáte si, něco je na něm zajímavého, a stane se dokonce, že se ten film zlepšuje ke konci a někdy zase naopak. Jakoby v tom konci vznikla nějaká krize už ve fázi psaní scénáře. Najednou ten film sám sebe shodí v tom závěru, což je pozoruhodné.“

Logo

Pokud vás povídání Evy Zaoralové zaujalo a rádi byste se dozvěděli více podrobností ze života této první dámy filmu, poslechněte si záznam celého rozhovoru v našem audiozáznamu.

autor: Eva Belzová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.