Čím udělat radost babičce nebo dědečkovi na Vánoce? Třeba knihou Babičko, vyprávěj

„Rozpomínání usazuje člověka do doby, kterou prožíval, byl v ní plně orientovaný. Tím pádem, když vypráví někomu dalšímu, má dobrý pocit z toho, co prožíval, a zároveň z toho, že o tom může povyprávět. Navíc se většinou vzpomíná na to pěkné. Takže je tam i nějaký vnitřní pocit pohody,“ vysvětluje Monika Kopřivová.

Na stejné principu fungují i její knihy Babičko / Dědečku, vyprávěj. Od běžných zápisníků se liší retro obrázky, fotkami a návodnými otázkami: čím jsi jako dítě chtěla být a proč nebo co bys ještě chtěla v životě dokázat? „Ne každý je vypravěčem. Ale může vyplňovat různě mozaikovitě témata, kterým se chce zrovna věnovat,“ vysvětluje autorka.

Stolní hra

Stolní hra Jak to tenkrát bylo? je zase sadou retro obrázků, na základě kterých se má soutěžící kolektiv rozvyprávět o různých příbězích. „Můžete od svých prarodičů slyšet příběh, který ještě nevyprávěli. Na oslavách a při setkání se totiž vyprávějí jen ty oblíbené, otřepané.“

Původně vystudovaná farmaceutka, nyní autorka a podnikatelka Monika Kopřivová se svými knihami z projektu Babičkářství|foto: Adam Kebrt

Odvypráví se určitý počet příběhů, ke kterým se ve druhé fázi hry vracíte otázkami. Např. jestli v příbězích byl nějaký dopravní prostředek a jaký. „Zatímco ti starší se věnují vyprávění, v druhé části vyhrávají ti mladší, kteří jsou schopní si vzpomenout i na to, co zaznělo jen bokem.“

Nejlepší je se vidět

Nabízí i památník Babičce s láskou, rodinnou kroniku nebo zájezdy pro seniory. „Babičkářství má touhu propojit generace, inspirovat lidi, aby se scházeli, vyprávěli si a dali si vědět, že na sebe navzájem myslí.“ SMS nestačí. „Je lepší se vidět a dát najevo, že se máte rádi.“