Chtěla bych mít někdy v hlavě ticho. Ale to prostě nejde, svěřuje se Radůza
Už 30 let je na hudební scéně a harmonika k ní vždy patřila. „Měla jsem zánět šlach na ruce a byla pro mě moc těžká. Propadla jsem kytaře. Cvičím pořád,“ popisuje zpěvačka. Kdy začala psát první písničky? A kdy začala s francouzštinou? Která je její oblíbená tónina? Co všechno učí na svých kurzech? Co nového připravuje a jaká bude její nová deska? A kolik nástrojů ovládá?
„Kdybych si mohla vybrat, tak nedělám nic jiného, než cvičím na kytaru. Je barevná a mám pocit, že mám na krku celý orchestr. Doufám, že budu žít tak dlouho, abych se zase vrátila k harmonice.“
Radůza pořád hraje, skládá a koncertuje. „Přála bych si někdy zastavit se a vůbec nepsat. Mít v hlavě ticho, ale to prostě nejde. Zajímá mě všechno nové. Nikdy nepoznám všechny zajímavé lidi, neuslyším všechny krásné skladby. Svět nikdy nebude šedý, protože pořád budou věci, které jsem neviděla, neslyšela, neochutnala a neprožila.“
Nedávno si prý nechala udělat genetické testy, aby líp porozuměla sama sobě. „Moje rodina přišla z Balkánu. Přijala jsem tedy, že někdy reaguju přehnaně, nebo že se dovedu divoce roztančit. Pochopila jsem, že nejsem potrhlá, ale jen temperamentní a bezprostřední. Do hudby super, ale do praktického života to moc není,“ uzavírá Radůza v Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
