Československo se snažilo být „odrakouštěné“, ale na Rakousko-Uhersko muselo navázat, míní historik

„Naše státnost byla vybojována, podívejme se na počet legionářů. Je také svým způsobem vyvzdorována (v rakouském vězení seděli politici Karel Kramář a Alois Rašín) a nevznikla by bez obratné diplomacie, bez schopnosti pohybovat se mezi vítěznými mocnosti,“ konstatuje host pořadu, historik Michal Stehlík.

Čtěte také

Byla první republika jen Masarykova a Benešova? Na Antonína Švehlu se mělo zapomenout

Historický exkurz do dějin Rakouska-Uherska nám ukáže nejen snahy o jistou modernizace mnohonárodnostního soustátí, ale také neúspěchy v této oblasti. „Byla tam velmi silná německá politika, němčina byla formálně jazykem monarchie. Zároveň zde byly snahy o emancipaci národů a národností.“ 

Nereálné zároveň bylo, aby vznikl rakouský národ. Etnické a jazykové požadavky se dostávají do popředí a „poslední, co sjednocovalo, byla osobnost císaře,“ doplňuje Stehlík.

Mocnosti temnoty posloužily vítězství světla

V zahraničí bylo zveřejněno již 18. října 1918 Prohlášení nezávislosti československého národa, ve kterém je uvedeno: „Demokracie porazila theokratickou autokracii. Militarismus je zničen – demokracie je vítězná, na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty posloužily vítězství světla – vytoužený věk lidstva vzchází. Věříme v demokracii, věříme ve svobodu.“

Čtěte také

Asociální první republika? Uzákonila osmihodinovou pracovní dobu, podporovala sociální bydlení i nemocenskou

Vzniká stát s  problematickými hranicemi, ale také vnitřními rozpory. Historie a tradice území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Haliče byly zcela odlišné. A dokonce i právní pořádky, které na daných územích existovaly.

„Na Moravě existoval historický zemský princip... Slováci byli pod tvrdou uherskou politikou, probíhala silná maďarizace ve školách, neexistuje ani jedno slovenské gymnázium. A to se projevilo při vzniku nového státu,“ uvádí historik.

Návaznost na Rakousko-Uhersko

Jednotný československý národ byl vytvořen – jak se říká – uměle. A zcela stranou zůstaly další národy a národnostní menšiny, které se v Československu ocitly. Připomeňme alespoň tři miliony Němců, kteří byli od počátku přinejmenším nespokojeni. A dlužno dodat, že nová československá politická správa na ně žádné ohledy v podstatě nebrala.

Čtěte také

Bylo Rakousko-Uhersko žalářem národů?

„Otázkou je, jaký národ máme na mysli. Pod československou identitou se halila snaha o českou státnost. V daném národě neměli Němci nárok na princip sebeurčení. Prohráli válku, stejně jako Maďaři,“ doplňuje Stehlík.

S čím tedy nový stát, Československo, vstoupilo do své existence? „Ideologicky se začalo vymezovat, budování nových národních mýtů, odkatoličtění, velkým heslem bylo ‚odrakouštit se‘. V ideové a ideologické stránce hrála velkou roli historie. Od Bílé hory jako by nebylo nic pozitivního, naopak jsme se vraceli k husitům. Jednalo se o jakési vymezení vůči monarchii,“ odpovídá Stehlík.

Zároveň ale přiznává, že Československo muselo na řadu věcí z doby Rakouska-Uherska navázat. Výčet by mohl zahrnovat právní pořádek, správní systém, diplomatické zvyklosti, ale bohužel i vztahy k národům a národnostem, které byly terčem výhrad a kritiky období habsburské monarchie.