Češi: klišé a realita. Co Čech, to muzikant

Jedna věc je jistá: hudební výchova v každé škole nejenom v každém městě ale i vesnici má v českých zemích tradici přinejmenším od baroka. Národní obrozenci jako třeba Alois Jirásek sice často líčili katolickou církev a její působení na venkově jako nástroj k potlačení českého jazyka a kultury, jenže právě ona hrála v hudebním vzdělávání českého národa naprosto klíčovou roli. Potvrzuje to i historik, profesor Karlovy univerzity Milan Hlavačka:

„Ke katolickému ritu patří hudební produkce. Dnes bychom asi řekli, že je to otázka ‚medializace‘ nebo popularizace mše. Šlo o to přivést lidi do kostela tím, že nabídnete kvalitní hudbu. A katolická církev byla největším mecenášem hudebních skladatelů.“

Kantor je od cantare

Za zmínku určitě stojí také skutečnost, že od učitele na obdobě základní školy se nejenom ve městech ale také na venkově očekávalo, že budou k hudbě vést děti: „Také se mu říkalo ‚kantor‘. A měl povinnost vést sbor při kostele a s farářem se musel dohodnout, jak se mše bude sloužit, kdy přijdou na řadu hudební čísla.“ Jak profesor Hlavačka vysvětluje, slovo „kantor“ má základ v latinském „cantare“, česky zpívat.

Každý člověk jen s trochou nadání tedy měl a má v českých zemích příležitost na zmíněné historické tradice navázat. Žádná jiná země nemá koneckonců podobně rozšířenou, státem podporovanou a placenou síť základních umělecký škol.

ZUŠ kultivují společnost

Ani hudební profesionál skutečně mezinárodního renomé Jiří Pavlica, multiinstrumentalista, skladatel, zpěvák a kapelník, nepochybuje, že rčení, co Čech (nebo co Moravan) to muzikant, stále svou platnost má.

„Jen tady v Uherském Hradišti, kde bydlím, je snad sedm nebo možná deset cimbálových muzik, když do toho započítáme třeba školní soubor gymnázia. Tady se s hudební výchovou systematicky pracuje a vychovávají se pořád nové generace muzikantů.“ Podle Pavlici takoví lidoví muzikanti kultivují společenský život.

„V tom vidím ten obrovský smysl. Ty Zušky, jak se jim říká, nevychovávají primárně virtuosy a hudebníky, kteří by měli dobývat svět a vyhrávat hitparády. Tam se kultivují lidé a naše společnost obecně. Když bychom na to zapomněli a člověk se stal jenom tím pomyslným jedním číslem v technokratické společnosti, byla by to špatná cesta vedoucí do pekel.“