Čaputa
V Polsku je příjmí Czaputa doloženo již z roku 1616, vykládá se tu ze starého apelativa capac, czapać s významem „čepice“, „klobouk“, popř. z apelativa czaputa, tj. „bláto“ nebo také „chaotický člověk“. České příručky příjmení Čaputa nevykládají, ale snad by mohlo mít stejný původ jako příjmení Čapatý a Čapoun, tedy z apelativa čáp („pták“), nebo čapa („velká noha“, „tlapa“). Bartošův Dialektické slovník moravský uvádí zajímavý doklad apelativa čaputa:
„Na štědrý večer na Záhoří lipenském člověk malého vzrůstu vpraví se do mužských, na polo do ženských šatů, vycpe se slamou a senem, na hlavu vezme řešeto a do ruky býkovec. Chodí po dědině a kde kterého výrostka potká, bije ho, aby prý lépe rostl než on a nebyl líný. Říkají mu čaputa.“ V ČR dnes žije jen 22 nositelů příjmení Čaputa/Čaputová. V současnosti je příjmení Čaputa známé především díky slovenské prezidentce. Ve slovenštině je přídavné jméno čaptavý („šmajdavý“) a sloveso čaptať („šmatlat“), takže slovenský Čaputa by snad mohl být pojmenován podle toho, že špatně chodil.
Použitá literatura:
K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl I, A–K, Kraków 1999, s. 108
