„Bylo to jako cesta na Mars. Věděli, že se nevrátí.“ Hynek Adámek o Češích v Tichomoří

Hynek Adámek se právě vrátil z Filipín, kam se vydal po stopách českých misionářů. „Pro jezuity byla cesta na Filipíny jako cesta na Mars. Věděli, že pokud se tam doplaví, domů se už nevrátí.“ I po 330 letech tu zanechali stopy. Zůstala po nich literatura, dopisy.

„Lidé, co tam šli, byli výborní lékaři, kartografové. Naučili se místní jazyk, napsali slovník,“ vysvětluje. „Třeba jezuita Pavel Klein jako první podle vyprávění trosečníků z Palau nakreslili mapu souostroví, popsal, jaké svátky drží, na co hrají, co jedí, jejich pověsti. Dá se říci, že Palau objevil.“

Filipínštví „vrabci“ na vyhynutí

České stopy jsou na Filipínách i na ostrově Negros, kde je záchranná stanici ptáků zoborožců. Dřív to býval plevelný pták. „Díky tomu, že se změnilo životní prostředí a mizí džungle, tak z volné přírody skoro zmizel. Je to jako u nás: dřív bylo plno vrabců a najednou je jich málo.“

Záchranná stanice zoborožců Waldenových na Filipínách existuje díky zoo v Liberci. Snaží se tu rozmnožit posledních pár jedinců. „Na Filipínách je 100 milionů lidí, tlak na krajinu je obrovský a je tam málo lidí, kterým zoborožec něco říká.“

Kohouti zápasy většinou nepřežijí

Kohoutí zápasy jsou na Filipínách fenomén. „V každém větším sídle je nějaká aréna. V Manile je obrovská profi aréna se vším všudy. Je to byznys. A cesta k bohatství. Nikdy jsem nepochopil, jak se v tom neskutečném rachotu domluví bookmaker se sázejícími.“

Většina kohoutů zápasy nepřežije. „Existuje speciální kohoutí chirurg, který někdy kohouta ještě sešije. Ti, co nepřežijí, jsou na místě oškubaní a uvaří se z nich třeba polévka.“

Jak zvládá na cestě samotu? Podle čeho si vybírá své cesty? Jak vypadají kohoutí zápasy na Filipínách? Jak změnily Afriku mobilní telefony? Více uslyšíte v archivu pořadů.