„Bůh, který by nás tahal z válek a malérů, by nás vlastně zbavil svobody,“ říká Tomáš Halík

V životopisu Tomáše Halíka najdeme početné aktivity a profese. „Bude mi 65 let a v tomto věku už by měl člověk právo sedět v parku a krmit ptáčky. To ale není můj případ. Všemi mými náročnými zaměstnáními prostupuje kněžství, které chápu jako poslání. Je to nesení spoluodpovědnosti za duchovní klima společnosti.“

Základní otázka
Lidé se Tomáše Halíka často ptají, proč je svět plný bolesti a nespravedlnosti. A co jim odpovídá? „Tento fakt podle mě spíše poukazuje k Bohu. Kdyby svět byl dokonalý, byl by sám Bohem. Když se lidé ptají, kde byl Bůh ve válkách či v Osvětimi, házejí na Boha svoji vlastní, tedy lidskou vinu. I v Osvětimi byl Bůh se svým přikázáním: nezabiješ. Ale je se třeba také ptát, kde byl člověk? Bůh nám dal svobodu nakládat s jeho přikázáními a respektuje ji, i když ji zneužíváme. Bůh, který by nás tahal z válek a malérů, by nás vlastně zbavil svobody.“

Víme či nevíme?
S ateisty Tomáš Halík rád diskutuje a zajímá se o to, proč v Boha nevěří. „Pod tímto pojmem se skrývá obrovská škála lidí. Např. ti, kteří jsou naštvaní na církev nebo na svou představu o církvi. Ve své většině odmítají náboženství, lépe řečeno svoji dost legrační představu o něm a o Bohu. Kdyby byl Bůh to, co oni si představují, byl bych první, kdo by řekl, že s takovou pitomostí nesouhlasím. Takže vlastně odmítají to, co neznají.“

Tomáš Halík na Cyrilometodějské mši|foto: Smetanova Litomyšl

Cesta do hlubin (nikoli študákovy) duše
Tomáše Halíka těší, že ve společnosti stále přibývá lidí, které nazývá hledači. „To jsou ti, kteří se považují za věřící, ale víra pro ně není jen jakýmsi souborem přesvědčení, ale cesta, která vede stále hlouběji. Ty rád oslovuji. Proto potřebuji určitou svobodu a nikdy bych nepřijal post, který by mi přikazoval být jen tlumočníkem určitého oficiálního učení. I já musím být hledačem. Teolog, jak já tomu rozumím, musí být profesionálním pochybovačem.“

Na pláž? Nikdy!
Každé léto se Tomáš Halík na pět týdnů tzv. propadne do země. Nelze mu volat, psát, ani ho jiným způsobem kontaktovat. „Odjíždím do poustevny v Německu. Není to sluj otce Scholastika ze známé pohádky Hrátky s čertem, ale malá chaloupka na okraji jednoho klášterního parku. Je tam elektřina, ale není tam internet, rozhlas ani televize. Na smluvené místo mi nosí jídlo. Mám tam vše, co potřebuji k životu a nic navíc.“ Tam píše, čte, studuje, modlí se a chodí na procházky. Přemýšlí hlavně o svých nových knihách. „To je ten pravý odpočinek. Povalování u moře není nic pro mě.“

Tomáš Halík a buddhističtí mniši z kláštera Tašilhunpo v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze|foto: Martin Staněk

Více se dozvíte z rozhovoru s moderátorkou Martinou Kociánovou.