Bucifal
Vedle Pegasa a dřevěného trójského koně je Bucifal nepochybně nejslavnější kůň z období antiky. Jmenoval se tak kůň Alexandra Velikého, který ho měl tak rád, že po něm po jeho smrti pojmenoval nově založené město v dnešním Pákistánu. U nás byl tento příběh nepochybně známý, zmínku o králi sedícím „na svém bucifale“ nacházíme i ve staročeské Alexandreidě.
V Kottově slovníku je též zachycen nářeční výraz bucifal označující v oblasti Jindřichova Hradce „nehodného kluka“ (snad podle toho, že, jak pověst praví, Alexandr musel svého divokého koně, kterého se všichni báli, nejdříve zkrotit). Z roku 1713 pak máme doklad o tom, že v obci Stachy žil jistý Andreas Butzefaluss. Ovšem, proč dostal jméno podle koně, se můžeme jen dohadovat. Snad podle nějaké podobnosti s tímto koněm, ať už duševní (nezkrotnost), nebo fyzické ‒ kůň Bucifal byl popisován jako mohutný, silný a s velikou hlavou (i jeho jméno znamená v překladu „býčí hlava“). V současnosti nosí příjmení Bucifal/Bucifalová 82 osob.
Použitá literatura:
V. Mates, Jména tajemství zbavená aneb Příjmení pod mikroskopem, Praha 2004, s. 171; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 178; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 300
