Břečťan, stálezelený šplhavec

Samotný břečťan i jeho kultivary s panašovanými listy se pěstují také jako velmi ozdobná pokojová rostlina v kořenáčích i truhlících.

Břečťan popínavý (Hedera helix)|foto: Stanislav Peleška

V řeckých i římských zobrazeních bohů Dionýsa a Bakchusa byli ozdobeni břečťanovým věncem. Také jeho lidová jména jsou brčál, dřevolez, zimozelen, krušpán horní, ale také Dionýsova tyč. Lidových názvů se dá najít téměř třicet.

Roste v přírodě

Břečťan (Hedera) skloněný až k zemi|foto: Stanislav Peleška

V evropských lesích a zahradách roste v půdách bohatších na vápník a vápenec. Přichytí se stromů, keřů i slabších výhonů (ty pak přetížením sklání k zemi). Šplhá vzhůru: u nás v Roztokách u Prahy v zámeckém parku obepíná dva suché stromy, jasan a ořešák, do výše aspoň sedm, osm metrů. Zdravé stromy a udržované zdivo tato popínavá rostlina neohrožuje, protože má jenom příčepivé láčky, nejsou to pronikavé kořínky do podnože, kůry nebo zdiva.

Jedovatost a léčivost

Listy, květy a plody obsahují mírně jedovaté látky, které se využívají v lékařství i v homeopatii: usmrcují bakterie i plísně, odstraňují křeče, srážejí horečku a rozpouštějí hlen. V homeopatii se břečťan předepisuje proti kašli, při nachlazení, zanícených sliznicích, černém, dávivém kašli, astmatu a rozedmě plic.

Dohled lékařů

Vnitřní i vnější užívání břečťanu smí probíhat jen pod dohledem lékařů, protože roslina je jedovatá a existuje podráždění kůže. Např. při kandidoze neboli kvasinkové infekci se schvaluje dávka 0,3 gramy (špetka sušených listů) na různé chronické zánětlivé stavy. Tuto dávku břečťanu můžete louhovat v horké vodě 10 až 15 minut a pak pít jako čaj. Totéž na dávivý, černý kašel. Snižuje množství hlenů v průduškách.