Berlusconi mezi volební kampaní a soudem

Italskému premiérovi se dlouho dařilo být rychlejší než italská justice. Ta je sice i na evropské poměry mimořádně komplikovaná a tedy i zdlouhavá, ale v Berlusconiho případě se jí podařilo některé obžaloby nakonec přivést k soudu. Když se tak stalo, měl už obžalovaný o pár trumfů v ruce víc. Vládní většina měla tak silné kouzlo, že dokázala schválit zákon vracející imunitu vrcholným ústavním činitelům. Naneštěstí pro Berlusconiho ale nejvyšší soudní instance zase rozhodla, že není v pořádku, když si politici prostřednictvím parlamentu zjednávají dodatečně omluvenku pro své hříchy.

Jaký je ten, který už už stíhá předsedu italské vlády? Žaloba mu klade za vinu, že když se před dvěma desítkami let privatizoval státem vlastněný potravinářský podnik, tak si Berlusconi své vyhlídky proti jiným uchazečům vylepšil úplatky. Málem zapomenutá záležitost se nyní dostává do finále a perspektivy hlavního obžalovaného nejsou valné. Ve stejné záležitosti byl už k několikaletému vězení odsouzen Berlusconiho právník a jednou z mála nadějí tak zůstává závod s časem, protože promlčecí lhůta v daném případě vyprší v březnu 2006.

Nejlepší obranou je protiútok. Proto se dají pochopit premiérovy stížnosti na to, že se má stát obětí politického honu na čarodějnice. Ještě lepší je, když se stížnosti dostanou k nejvíce lidem ve srozumitelné podobě. Tady je Berlusconiho pozice ještě lepší, než bývala. Nový zákon o médiích otevřel jeho televizním stanicím prostor, aby oslovovaly ještě více diváků. Nové mediální pohodlí je dokonce takové, že si Berlusconi dovolil propustit Enrika Mentanu, moderátora hlavních večerních zpráv na Canale 5, kterému jako jedinému bylo povoleno chovat se trochu nezávisle, což ale zároveň sloužilo jako alibistický důkaz, že ne vše v Berlusconiho říši je mu podřízeno na povel.

Se soudy jsou a budou potíže a v médiích se premiérovi vede. Popularita vládní koalice přesto ale klouže dolů a italská levice se už těší, že její skóre nyní vylepší nový vůdce opozice. Tím nemá být nikdo jiný než Romano Prodi, který právě opustil své úřadovny předsedy Evropské komise v Bruselu. Řádné volby by se měly konat v roce 2006. Co se voličům nejvíce líbívá, jsou sliby, i když by měli vědět, že politici mívají s jejich plněním pravidelně potíže. Berlusconi vsadil na to, že voličům se nejvíce líbí vyhlídka menších daní. Premiér sice musel svým koaličním partnerům pohrozit demisí a předčasnými volbami, aby snížení daní prosadil, ale vděku se kupodivu nedočkal.

Novináři promptně spočítali, že impozantní pokles daní o šest a půl miliard eur pocítí chudší a střední rodiny jako denní úsporu nanejvýš ve výši tří eur. Studenou sprchu pustili na Berlusconiho hlavu italští podnikatelé. "Nevidím v tom žádné povzbuzení pro investice," prohlásil šéf Fiatu Luca di Montezemolo. Pečliví počtáři se zase začali ptát, kde chce stát ušetřit, když chce vybrat méně na daních. Úspory má přinést redukce pracovních míst státních úředníků. V příštích letech by jich mělo být o sedmdesát pět tisíc méně, protože za odešlé do důchodu se nemají přijímat náhradníci. Žádná úspora není zadarmo. Už nyní se ozývají nespokojení zástupci odborů, že těm, co v úřadech zbudou, přibude práce. Proto se ulic italských měst vyhrnuli manifestanti.

Ti, co mají premiéra rádi už jen proto, že je zaměstnává, škarohlídy odmítají. "Nemůže to být horší než teď," slibuje Fedele Confalonieri, který řídí Berlusconiho Mediaset. Jen aby ale neměl pravdu šéf Fiatu Montemezolo. Ten je přesvědčen, že "všechny vlády, které zvláště na poslední chvíli daly přednost volebním úvahám, přišly o souhlas voličů".