„Baví mne hledat, co na lidi zabírá,“ říká Tomáš Hanák

Umělecká kariéra

Narodil se na Slovensku. Studia nedokončil, přesto se u něj projevilo nadání pro jazyky. Umí španělsky, anglicky a italsky. Divadelní kariéru začal v divadle Sklep, kde mimo herecké umění přičichl k alkoholu. Ze závislosti se léčil v nemocnici U Apolináře a dnes je tomu 17 let, co úspěšně abstinuje. Jak sám říká, chuti se ale nikdy nezbavil. „Vždy, když vidím vodáka, jak proplouvá kolem po Berounce a z vody vytahuje lahváče, vychlazeného na teplotu vody, jímá mne čirá závist.“

Tomáš Hanák a Martina Kociánová|foto: Jan Sklenář

V divadle Sklep se věnuje herecké činnosti a pozoruje, jak se proměňuje publikum, které představení navštěvuje. „Přicházejí lidé, kteří nás znají spíše jako trade mark a jdou na Sklep, protože o něm něco četli. Musíme s nimi svádět boj, což mne velmi baví a naplňuje. Přijedeme například do malého města a lidé jsou na nás naprosto nepřipravení. Sálem vládne ticho a rozpaky. Takové situace mám nejradši, protože máme ověřeno, že humor má svoje kvality. Stát tam a přesto, že lidé jsou rozpačití od nich sypat a říkat si * tak, tohle ještě nezabralo, tohle také ne…* jsou nejlepší okamžiky celého umělcování.“ Občas dokonce i jemně urazí diváky.“ Oni se ale neurazí, protože ví, že to nemyslím vážně,“ říká Tomáš Hanák.

Herci, spisovatelé a ti další
Mimo hereckou kariéru se 2,5 roku věnoval psaní sloupků pro Lidové noviny. „Jednalo se o řeholi, která přinesla rozkoš v 10 procentech, kdy člověk uchopil téma a prsty tančily po klávesnici. V Bratislavě jsem se například nechal při práci ubytovat ve starém botelu, místo v luxusním hotelu. Když kolem projížděly lodě, vezly na Balkán staré ojeté vozy. Celý příbytek se rozhoupal, skříňky otevřely. V takovém prostředí se psalo samo.“

Díky svému záběru v povoláních se necítí moc volný. “Co se práce týče, mám výhodu, že si můžu vybírat. Potud jsem svobodný. Velmi vděčný jsem také za fakt, že nebylo nikdy potřeba volat známým a kamarádům, zda by pro mne měli nějakou práci. Velmi svazující je například účinkování v divadle Sklep. Václav Marhoul nám počátkem ledna nadiktoval termíny vystoupení na celý rok dopředu. Je tak jednoduché napsat zaměstnavateli *promiňte, osobní důvody* a vykolejit ze stereotypu. V 55 letech se totiž dostavuje. Vše se cyklí a už tu bylo. Například taková výměna pneumatik. Někdy je to ubíjející, ale nemám důvod si stěžovat, jen už nevím, co si přát k narozeninám. Triček mám na tři životy dopředu a krámama už se nechci zamořovat,“ říká.

Čas bilancování
Možná proto se v padesáti letech vydal na turistický výlet po Turecku. „Nápad přišel od mých dcer. Každá mi symbolicky dala 500 Kč, ať si koupím letenku.Vyrazil jsem tam sám, protože se mi chtělo bilancovat. Byl to vandr velmi podobný výletům, které jsem realizoval za velmi raného dospívání. Turci mne jako umělce téměř neznají. Anonymita mi tedy poskytla dostatek regenerace a prostoru pro zamyšlení. Odpověď na všechny otázky jsem nenašel. Cílem se pro mne ale stalo, abych minimálně škodil a toho se snažím dosáhnout.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Martiny Kociánové s Tomášem Hanákem.