Bátora
Maďarské příjmení Bátora pravděpodobně vzniklo z apelativa bátor, tj. „smělý“, „statečný“, „odvážný“, jednalo se o pojmenování podle povahy, popř. snad mohlo být motivováno apelativem bátora, tj. „obušek“, pak by nejspíše souviselo s povoláním (např. hlídač, dráb apod.). V Maďarsku leží obec Bátor, odtud mohl původní nositel příjmení Bátora také pocházet. Se jménem hraběnky Báthory tedy příjmení vůbec nijak souviset nemusí.
Ve slovenštině se používá i přídavné jméno batorný ve významu „opatrný“, takže pokud bychom o příjmení Batora/Bátora uvažovali jako o slovenském, mohlo by se jednat o pojmenování podle povahy. Příjmí Bator je doloženo již z roku 1605 i ze sousedního Polska, vykládá se tu také z maďarského bator, tj. „odvážný“, existuje i ve variantách Batory, Batora, Bathor, Batór apod. U nás máte příjmí Batora doloženo již v Berní rule z roku 1651 (rolník Jiřík Batora z Vilémovic). František Bartoš uvádí v Dialektologickém slovníku moravském apelativum bator ve význam „břich“ nebo „stará peřina“, přeneseně se jednalo o nadávku břichatému. V případě českého původu by se tedy patrně jednalo o původní přezdívku podle vzhledu. V ČR dnes nosí příjmení Bátora 16 mužů, přechýlené Bátorová používá 43 žen, ale to se může vztahovat i k formě Bátor, kterou nosí 20 mužů.
Použitá literatura:
K. Rymut, Nazwiska Polákow: słownik historyczno-etymologiczny, díl I, A‒K, Kraków 1999, s. 23; Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, roč. 6, 1967, č. 2, s. 166
