Barbora Seidlová: „Lidé si dnes do divadla chodí hlavně pro energii“

23. srpen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Barbora Seidlová

Ve čtvrtek 23. srpna byla hostem Dvojky a Evy Kvasničkové herečka Barbora Seidlová.

Divadlo Maléhry
Známe ji nejen jako princeznu z pohádky o loupežníkovi Lotrandovi a Zubejdě, ale objevila se např. i ve filmu Václava Havla "Odcházení". V současné době je pohlcena autorským Divadlem Maléhry, které vzniklo v roce 1997 spojením nápadů i vnímání světa tří žen: Barbory Seidlové, Nikoly Zbytovské a Daniely Zbytovské. Na webových stránkách společnosti najdeme tuto charakteristiku: „Jsme zastánci teorie,že lidé, kteří spolu tvoří, by se měli navzájem podporovat a rozumět si i v soukromém životě.To u nás platí vrchovatě, neboť mimo divadlo máme třeba rádi všichni špagety a pizzu, neradi vstáváme před polednem, baví nás prosedět hodiny v čajovně a číst filozofické knihy o smyslu našeho bytí, nekouříme, nepijeme (což je v naší branži jev tak málo obvyklý, že jsme si vysloužili název "asketické divadlo" ) a vidíme svět dost růžově. (To je prý nehorázná hloupost). Takže vedle toho, že jsme asketické, jsme pravděpodobně i hloupé!“

Barbora Seidlová
Eva Kvasničková a Barbora Seidlová

Divadelní zkoušky v lese
Podle Barbory Seidlové bylo na začátku Divadla Maléhry jejich opravdu silné vzájemné pouto, které je tak nějak samo a postupně svedlo dohromady.
Jak si má obyčejný smrtelník představit rozdíl mezi klasickým a autorským divadlem? Co je jiné? „Nedokážu mluvit obecně, nevím, jak je to v jiných autorských divadlech. Ale u nás je to tak, že ve chvíli, kdy posbíráme dostatek podnětů a různých životních šrámů, tak Daniela Zbytovská napíše scénář. My jí pak do toho plkáme a upravujeme si vlastní role. Poté nastupuje Nikola Zbytovská, která má z nás největší režijní a organizační talent. A když máme pocit, že je to všechno hotové, tak s tím jdeme před diváka. Víte, ono tím, že si vše organizujeme samy, tak i jinak než v běžném divadle vypadá naše zkoušení nové hry. Jsou dny, které celé trávíme na zkouškách v divadle a když se nám nechce, tak jdeme třeba do lesa na procházku a tam, když se nám zase chce, začneme zkoušet. Dlouze přitom mluvíme o jednotlivých částech, přetváříme dialogy apod. Všechno ale vzniká z radosti.“
Barbaru Seidlovou hodně zajímá dotváření rekvizit nebo hudebního doprovodu či osvětelení nového kusu. „Všechny tři se ale zapojujeme do všeho a vše se učíme za pochodu. Samozřejmě, že ale úplně všechno nezvládneme, máme techniky, zvukaře, osvětlovače apod., bez kterých by to nešlo.“

Divadlo jako meditace
Asi nemusíme dodávat, že posedlost divadlem je na ní doslova vidět. „Oddání se divadlem je to nejkrásnější, co se herci může stát. Největší dárek pak pro mě je to, že můžu lidem něco ze sebe dát. Troufnu si říct, že divadlo je pro mě meditace.“
A jaký je podle ní divák v roce 2012? „Lidé dnes nechodí do divadla kvůli technickým dokonalostem, ty mají všude kolem sebe i v televizi. Chodí si do divadla pro energii. A když tu energii divákům předložíte, dáte jim ji, tak vás pak doslova milují. Např. Daniela má ve zvyku diváky objímat. Obvykle je to muž v první řadě, který s námi pak chvíli hraje nějakou roliičku A když vyzdvihnete toho jednoho, konkrétního diváka, je to jako byste objala všechny najednou.“

Více si poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru.

autor: lup
Spustit audio