Bára Hrzánová: „Mí Ostravané mi rozumějí!“
Předpoledním hostem Martiny Kociánové byla ve středu (9. února) herečka Bára Hrzánová.
Tuto herečku asi netřeba představovat. Přesto pár vět: Narodila se v Českých Budějovicích, vychovávali ji prarodiče, společně bydleli v herecké kolonii, v tzv. herečáku. „Patřili jsme, s cikánskými rodinami, k místní spodině. Bylo to báječné. Já si totiž myslela, že naše rodina patří k celebritě. Měla jsem pocit, že babička s dědou jsou velmi vážení lidé a celé dětství chodila s hlavou vztyčenou,“ řekla Bára Hrzánová, která se pozastavila také nad tím, jaký je dnes rozdíl mezi mladou generací a „tou její“. „Má generace stále cítí vnitřní nejistotu. Alespoň já určitě. Mladší generace je úplně jiná, říká své názory rovnou. Já mám stále v sobě trochu pokory.“
Nejznámější rolí Báry Hrzánové je Helenka Součková v „Hrdém Budžesovi“, kterou napsala Irena Dousková. Hra měla v těchto dnech již 440. reprízu a cestuje s ní po celé republice. „Můj život s Helenkou Součkovou je moc krásný. Setkání s lidmi v jednotlivých městech obsahuje vzácné a neopakovatelné chvilky. Je to „jen“ divadlo, které je neskutečně prchavé. O to víc jsou pro mne reakce diváků vzácné a neopakovatelné. Nesmírně si toho vážím.“ A jak se v čase role Helenky vyvíjí? „Už se nebojí. Je vyrovnanější a hlavně ví, co bude za pět minut následovat. Díky tomu, jak je napsaná, tak podle mě Helenka Součková pěkně zraje.“ Za tuto roli také získala divadelní Cenu Thálie. Předávání ceny bylo doprovázeno skandálem, následovalo několik trestních oznámení, výhružek od diváků, a také dostávala velice hrubé a vulgární dopisy, které měly být odesílány lidmi z Ostravska. Hned poté mířil první velký výjezd s Hrdým Budžesem právě do Ostravy. „Měla jsem opravdu trochu strach. Říkala jsem si, že tam pojedu a uvidím. Na druhou stranu jsem si stále říkala, že lidé mohou mít pocit, co si má herečka z Prahy co dělat srandu z propuštěných horníků. Na začátku byla ve mně opravdu malá dušička. Začala jsem hrát a mojí drazí Ostravané oslavně tleskali, dupali, křičeli. Mimochodem já opravdu mám ostravské publikum strašně ráda. Tam jsou totiž vždy jasné vztahy: Buď vás vezmou nebo ne. Dnes ale vím, že mí Ostravané mi rozumějí.“
B. Hrzánová má na herce trochu netradiční životopis. Po studiích DAMU totiž hned nastoupila do angažmá v Národním divadle. Z něho v roce 1993 přestoupila do Divadla Na zábradlí. Roku 1994 získala Cenu Alfreda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi. Dnes ale tzv. jen jezdí po celé republice. Proč? „Prostě proto, že to tak má být. Já se nechávám vést proudem a beru život takový, jaký je.“
B. Hrzánová má mnoho aktivit, mezi které patří také zpěv. Svou první kapelu zakládala ve 3. třídě základní školy a hráli tehdy písničky jen na tři akordy. Ale již ve 3. ročníku DAMU (počátkem 80. let) spoluzakládala skupinu Condurango, která hraje dodnes. Hlavně z časových důvodů ale mají maximálně 6 – 7 koncertů ročně. V současném složení (Barbora Hrzánová – zpěv, perkuse, trubka; Vladimír Kosík – zpěv, kytara, harmonika, perkuse; Ivo Novák – kytara, zpěv; Míla Šikola – violoncello) působí Condurango od počátku 90. let. Hudba Conduranga je žánrově nezařaditelná, mísí se v ní šanson s latinskými a – jak kapela sama ráda uvádí – „budějovickými a proseckými“ rytmy. Jejich koncert je prý zárukou skvělé zábavy a nevšedního hudebního zážitku.
Více si poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru s Martinou Kociánovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
