Apolena Rychlíková: Šok! Neuvěříte, co se stalo. Babiš cituje dalajlámu

Můžeme tak online pozorovat jeho život: co dělá, kam jezdí, s kým se zase vyfotil, co komu kdy slíbil, co kdy řekl.

Libor Dvořák: Babiš nechce přijít o kapitál

• Upravit
• Smazat

„Nechci tu ani jednoho migranta, je v tom symbol,“ řekl český premiér Andrej Babiš na schůzce českých velvyslanců koncem září.

Tak třeba zrovna tenhle víkend. Čau lidi, to bylo zase během toho uplynulého týdne vydatných zážitků! Patřilo mezi ně obhajování vlastního sobectví při nepřijímání 50 syrských dětí, doplněné o zdrojování z vysoce kvalitního serveru Parlamentní listy, volné asociace na téma „proč nikdo nepotřebuje sociální bydlení“ i historky o tom, jak jsme s kolegou Hamáčkem přihlíželi policejnímu cvičení proti terorismu se sympatickým názvem DEMON. Škoda, že někde nebyl hasičský ples.

Ale to by nebyl pan premiér, aby si pro svou pravidelnou facebookovou masírku nepovolal někoho známého, respektovaného a obdivovaného a pořádně ho neznásilnil. Tentokrát to od Babiše schytal 14. dalajláma. „Myslím, že Evropa patří Evropanům. Uprchlíkům pomáhejte, vzdělávejte je, ale nakonec jde o to, aby zvelebovali své vlastní země,“ cituje ve svém aktuálním zápisu z deníčku Andrej Babiš a snaží se odkazem na morální autoritu legitimizovat svoji vlastní zbabělost.

Jenže ouha! Stačí proklik na jeden ze zmiňovaných webů a zjistíme, že dalajláma tohle vůbec neřekl! Kluci a holky z marketingu buď neumí anglicky, nebo neumí číst, nebo to (ale to snad ne!) udělali naschvál a záměrně vypustili prvních pár slov druhé věty, které zní: „Uprchlíky přijměte, pomožte jim, vzdělávejte je...“

Co dělat v ošemetné situaci?

Ruku na srdce: každý se samozřejmě může mýlit. Znám to sama. Cesta k nápravě je kupodivu velmi jednoduchá: omluva. Kdyby tu přeci jen přetrvávaly pochybnosti, jak na to, ráda pomůžu.

Luboš Palata: Syrské sirotky lze přijmout i proti vůli Babiše. Nestojí nad zákony

• Upravit
• Smazat

Větu o našich vlastních českých sirotcích, o které se musíme postarat a proto se nebudeme starat o padesát sirotků ze Sýrie, kterou koncem minulého týdne vypustil premiér Andrej Babiš, jsem v jen o něco odlišné variantě už četl.

Za prvé: Čau lidi (na tohle pozdravení už jsme všichni zvyklí, alespoň zažene pochybnosti o tom, že panu premiérovi někdo hacknul profil a píše to sprostě za něj, nebo za jeho armádu dezinformátorů).

Za druhé: Asi se k vám dostalo, co jsem tenhle víkend dělal. Bylo toho, jako vždycky, hodně. Krom toho, že jsem obrazil všechny možné i nemožné akce napříč celou republikou a znovu, asi posté, zopakoval, že žádného uprchlíka nechci – a to ani, kdyby to měl být ubohý sirotek bez rodičů, kterým se běžně ve vyspělých zemích pomáhá, jsem taky udělal takový malý omyl. Ale nebyla to má vina. (Figura odvádění pozornosti a svalování viny na druhé je univerzální a - především pro politiky – výhodná. Jste za troubu jenom tak napůl.)

Za třetí: Přehlídli jsme tu první dalajlámovu větu. Ale mohlo nás napadnout, že starý kamarád Václava Havla a deklarovaný marxista bude patřit mezi ty, kteří se nám s klapkami na očích snaží vnutit, co je pro naši zemi nejlepší a nejvhodnější. Zmýlili jsme se – a je nám to líto.

Apolena Rychlíková|foto: Jan Bartoněk

Uprchlíky v ČR nechceme. A dalajlámu taky ne. Vždyť je to buddhista – chvíli vás oblbuje svým mírumilovným úsměvem a červeno–oranžovým pláštíkem a než se zorientujete, už se sám upálí. Takové chování ohrožuje naši kulturu.

Pak už jen stačí pokračovat ve výčtu aktivit, darovaných milionů a obdivování se evropským autokratům u random fotky ze zahrady zalité sluncem. Ani to nebolelo, že jo! P.S. Mějte se hezky.