Apolena Rychlíková: Film sám o sobě v dnešní době svět změnit nedokáže

30. říjen 2017

Navzdory tomu, že ji absolutorium na Katedře dokumentární tvorby FAMU teprve čeká, je již po mnoho let Apolena Rychlíková výrazným hlasem své generace.

Dokumentaristka, novinářka i politická aktivistka právě dokončila svůj celovečerní debut Hranice práce. Ten je filmovou adaptací investigativního výzkumu její kolegyně, novinářky Sašy Uhlové, do prostředí levné práce v ČR. Svou světovou premiéru si odbyl na konci října na MFDF Ji.hlava, kde získal hlavní cenu v soutěžní sekci Česká radost diváků.

„Filmy svět nezmění, ale mohou otevírat podstatná témata a být platformou k radikalitě. Jak formální, tak i obsahové. Jen se to bohužel děje stále méně a méně,“ říká režisérka.

„Nálepku aktivistky jsem si sama pro sebe zvnitřnila, nevadí mi to. Navzdory tomu se ale zdráhám o sobě mluvit primárně jako o aktivistce.“

Jak sama osobně vnímá vztah žurnalistiky a dokumentárního filmu? Kudy vedla její cesta k politickému dokumentu? Jaké je pro ni provázání politického filmu a politického aktivismu? A jaký společenský efekt mohou docílit její aktuálně realizované projekty?

I o tom si v pořadu Vizitka s Apolenou Rychlíkovou povídal její spolužák ze studií Bohdan Bláhovec.

Čtěte takéFilip Remunda: Film pro mne není novinový článek, ale umělecké dílo

Apolena Rychlíková (nar. 1989) je studentkou dokumentární tvorby na FAMU. Intenzivně se angažuje ve veřejném prostoru a je redaktorkou serveru A2larm.cz. Na MFDF Ji.hlava byly uvedeny její snímky Hájek na zámku, Petr v podzámčí (2011), Padá vláda, něco si přej (2012) či Rodina (2013).

autor: Bohdan Bláhovec
Spustit audio