Analytik Tureček: Libanon je jako sud střelného prachu. Teď se stal vedlejší obětí izraelsko-palestinského sváru

„Situace v Libanonu potvrdila teorii, že jakákoli jiskřička na Blízkém východě se může stát zdrojem velkého požáru, přičemž to, co teď vidíme, ještě zdaleka nemusí být finální fáze,“ říká v pořadu Jak to vidí... zahraničněpolitický analytik Břetislav Tureček.

Čtěte také

iROZHLAS

Po útoku Izraele utíkají lidé z jihu Libanonu do Bejrútu, do hor i do Sýrie, říká zástupce velvyslance

Libanon byl podle něj do konfliktu vtažen jako země, která sice nemá s Izraelem mírové vztahy a stále je formálně ve válce, reálně ale válku dlouhodobě vede hnutí Hizballáh.

„Začalo to loni ostřelováním okupovaných Golanských výšin, čímž se Hizballáh zařadil po bok palestinského hnutí Hamás, které loni 7. října teroristickým útokem napadlo Izrael. Jinými slovy se Libanon, který i tak má extrémní problémy sociálního, ekonomického a politického rázu, stal vedlejší obětí izraelsko-palestinského konfliktu, který není řešen desítky let a který nyní kulminuje,“ míní odborník na Blízký východ.

Libanonský slabý stát

Vnitropolitická situace v Libanonu je přitom svízelná již několik let. Největším problémem  je, že jde o zemi velmi etnicky a nábožensky pestrou. „Funguje tam systém kvót, podle něhož se přidělují místa ve státní správě i ve vládě křesťanům, muslimům, šíitům, sunnitům nebo drúzům. A toto všechno bylo také zdrojem občanské války v 70. a 80. letech, jejíž dozvuky jsou do určité míry dál ve společnosti cítit,“ vysvětluje Tureček.

Čtěte také

iROZHLAS

Libanon poprvé opětoval palbu. ‚Reagoval na smrt vojáka při izraelském útoku,‘ píše armáda

Následně zemi zasáhla válka v sousední Sýrii. „Část Libanonců šla bojovat do Sýrie na straně rebelů s cílem svrhnout Bašára Asada. Ale část spolu s hnutím Hizballáh vyslala své jednotky do Sýrie na ochranu syrského režimu. Vnitrosyrský konflikt se tedy rázem stal součástí vnitřního libanonského rozkolu. A následně přišly do země statisíce syrských uprchlíků, takže vidíme, že Libanon je stále takový sud střelného prachu.“

Situace zemi paralyzuje natolik, že není schopná už tři roky ustavit nového prezidenta, bez něhož nelze jmenovat vládu. „U moci je vláda v demisi. Volby jsou navíc zacyklené kvótovým systémem, který musí zohlednit všechny náboženské komunity při rozdělování moci. Nefunguje to tedy jako u nás, že ten, kdo získá nejvíc hlasů, sestaví vládu, ale musejí se tvořit koalice.“

Porážka Hizballáhu?

Nejsilnější politickou stranou je hnutí Hizballáh, které vzniklo během libanonské občanské války po izraelské invazi v roce 1982. „Po skončení války se všichni na základě mírových dohod dohodli, že Hizballáh zůstane jedinou neodzbrojenou stranickou milicí, protože je hnutím odporu proti izraelské okupaci. Takže to vlastně pomohlo dát legitimitu Hizballáhu, který se sice podílel na teroristických útocích, zároveň se ale profiloval jako stále silnější a schopnější politická strana. Dnes jde o konglomerát různých sociálních institucí, který v mnoha ohledech supluje libanonský slabý stát, zároveň jej ale svým způsobem podkopává a paralyzuje.“

Čtěte také

iROZHLAS

Íránské gardy kontrolují svá komunikační zařízení, členům je zakázaly používat

Vojenskou část Hizballáhu nicméně považuje Evropská unie za teroristickou. Pro některé země světa, včetně arabských, je teroristický celý Hizballáh. Paralýza Hizballáhu nebo jeho porážka by znamenala citelný zásah hlavně pro Írán, který Hizballáh vyškolil a který finančně podporuje.

„Rázem by byly ohroženy íránské zájmy na Blízkém východě, protože to, že Američané mají u íránských břehů své válečné lodě a desítky vojenských základen na Blízkém východě a Izraelci mají ponorky schopné nést jaderné hlavice a zřejmě proplouvají i do Perského zálivu, vnímá Írán jako velkou hrozbu. Dosud své nepřátele odrazoval svými milicemi, které v posledních dekádách na Blízkém východě budoval, ať už jsou to šíitské milice v Iráku, podpora húsijských povstalců v Jemenu nebo Hizballáh, který je ze všech skupin nejlépe vyzbrojený, nejlépe disciplinovaný a který se stal školitelem všech rebelů. Obávám se, že pokud by Írán o tuto zbraň přišel, hledal by si jiné zbraně, aby vyvážil hegemonii Američanů a proamerických režimů na Blízkém východě...,“ dodává Břetislav Tureček.