Ale jó, řekl kdysi na její zpěv Karel Vlach. Pro Yvettu Simonovou to byla smlouva na celý život

5. leden 2016

Host do domu

Vždycky tu byla, je a bude. To je alespoň vnitřní pocit všech, kteří kdysi z dráťáku slýchávali její hlas, doprovázený Milanem Chladilem. Ladilo jim to spolu a říkalo se dokonce, že takový souzvuk dvou hlasů se sejde jednou za sto let. Dnes už zpívá Yvetta Simonová sama. Zkrátka, je tu pořád.

Maminka ji dala výjimečné jméno a taky vlohy. „Já jsem z muzikantské rodiny. Myslím, že já jsem toho z nich udělala nejmíň,“ dodává skromně. Jako malá dostala klavír a místo učení na něj raději hrála. Pokračuje v tom dodnes a cvičí si přitom hlas. „Ale hlas jde dolů spolu s věkem. Já už níž nemůžu,“ usmívá se.

Když nespadne řemen

Ze začátku zpívala v orchestru Jiřího Procházky a pak v kapele Zdeňka Bartáka. Pozvánka od Karla Vlacha přišla v roce 1958. „Bylo to v pátek a od té doby je pátek mým šťastným dnem.“ Vzpomíná si, že tehdy zpívala píseň Bílý měsíc. „Zazpívala jsem to. Řemen nespadl, jak říkal Milan Chladil." Když se pak zpěvák ptal Karla Vlacha, jaké to bylo, řekl prý: Ale jó. A dokonce to i ladilo. Jak říká Yvetta Simonová, tato událost se pro ni stala nepsanou smlouvou na celý život s orchestrem Karla Vlacha.

Kamarádská dvojice

S touhle kapelou pak natočila přes 600 snímků a většina byla ve spolupráci s Milanem Chladilem. Poprvé se s ním setkala při živém rozhlasovém vysílání v Karlíně. U Vlacha si ale poprvé zkusili duet. „Karel Vlach řekl zase: ale jó.“ Od té doby spolu zpívali duety a byli na jevišti nerozlučnou dvojicí. Možná proto se o nich šuškalo, že jsou partnery i v soukromí. Pravda to ale nebyla. „Byli jsme skutečně kolegové a kamarádi. Nic víc, nic míň.“

Mluvčí a hromosvod

Yvetta Simonová měla za manžela Františka Spurného. Podle Jana Wericha to bylo hrozné jméno a proto ji vymyslel pseudonym Simonová|foto: Archiv ČRo

Přesto muži kolem ní odmítali s Milanem Chladilem komunikovat a posílali mu vzkazy přes Yvettu Simonovou. „Vomáčka třeba řekl: Já tady mám písničku a řekni tomu volovi, že mu ji pošlu. Milan mi zase řekl, abych vyřídila Vomáčkovi, že tu jeho volovinu zpívat nebude. Byla jsem hromosvod a už to bylo na mě skoro psychicky moc.“

Koňská opera

Limonádový Joe byl pro Yvettu Simonovou specifickou prací. Nazpívala do něj písničky Když v baru houstne dým a Whisky, to je moje gusto. „Přišel Vlastimil Hála a říkal: Nechceš si to zazpívat? Nevěděla jsem, že je to pro film.“ Květa Fialová, představitelka "arizonské pěnice" Tornádo Lou, byla výsledkem nadšená. „Byla kouzelná. Říkala: Když budu potřebovat něco ve filmu zazpívat, dejte tam Simonovou.“

Život v řádku

Cestování a zpívání si za celou kariéru užila mírou vrchovatou. Proto s koncertováním přibrzdila a teď jich mívá kolem pěti do měsíce. „Ten život už mám v takovým řádku. Neumím si ale představit, že jednou budu doma,“ dodává.