Meteor o vodě ve vesmíru, elektrickém hmyzu a Mayské civilizaci

Může se voda zároveň vařit i mrznout?

Kostky ledu|foto:Fotobanka Pixabay, ©

Zní to jako nesmysl a na Zemi to neznáme. Ale jak se voda chová ve vesmíru, třeba ne tělesech, kde není atmosféra a nepůsobí její tlak? Je to tak velká změna, že je stále předmětem výzkumu.

Pustili se do něj i geofyzikové Petr Brož a Vojtěch Patočka, právě ten nám popsal, co se s vodou děje, když se ocitne na povrchu kosmického tělesa s velmi řídkou či žádnou atmosférou. Experiment v laboratoři prokázal, že se dějí pozoruhodné věci.

Jak akumulovat elektřinu?

Pieter van Musschenbroek při experimentu na principu tzv. leidenské lahve|foto:Engraving in a Figuier, Merveilles de la Science. Volume I, p461., Mary Evans Picture Library / Profimedia

Jak uchovat elektrický náboj vzniklý třeba obyčejným třením? Vyřešit tento problém se pokoušelo hned několik chytrých hlav. Jako první uspěl gdaňský právník Ewald von Kleist, který dne 11. října 1745 sestrojil první „konzervu“ na elektřinu, dnes bychom řekli kondenzátor. Byla to v podstatě skleněná nádoba naplněná vodou a proud z třecí elektriky se do ní přiváděl drátem.

O pár měsíců později k témuž nezávisle dospěl i nizozemský fyzik Pieter van Musschenbroek, profesor na leidenské univerzitě, odkud se pak vynález rozšířil od názvem leidenská láhev. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

Vnímá hmyz elektrické pole?

Makrosnímek ostrohřbetky s parožím|foto:Shutterstock

Už v řadě případů se ukázalo, že ano. Do seznamu takto vybaveného hmyzu přispěla nová studie, ve které vědci sledovali ostrohřbetky. Ty se u nás příliš nevyskytují, ale kdekoli je spatříme, budí úžas. Na hřbetě mají roztodivné výběžky třeba tvaru trnu či jeleního paroží.

Biolog prof. Jaroslav Petr popsal nový objev, dle kterého právě těmito výběžky registrují velikost elektrického náboje.

Velkomoravská říše zapsaná do kostí

Lidská kostra|foto:Michal Sladký, Český rozhlas

I dnes se vydáme na Břeclavsko. Archeologové tam našli hrob na nejprestižnějším místě druhého kostela ve známé raně středověké lokalitě Pohansko. Jak jsme si řekli před týdnem, v hrobu je kostra zhruba šedesátiletého muže. A protože jeho jméno neznáme, má jen číslo: 153.

Muž byl vysoký, ale ne příliš fyzicky silný. Ukázalo se, že byl nemocný a špatně se pohyboval. Víme také, že šlo o důležitého člověka své doby. Co dalšího o něm víme? A proč mu usekli hlavu? Vyprávěl antropolog doc. Vladimír Sládek z PřF UK.

Jak se rozhodujeme?

Rozhodování je proces|foto: Thirdman, Pexels, Licence Pexels, ©

Podle faktů, argumentů a zkušeností? Mělo by to tak být. Přestože někdy převládnou emoce, lidské rozhodování je proces, který se řídí principy pravděpodobnosti. Matematik doc. Petr Klán nám představil tzv. Bayasův teorém, který pochází už z 18. století.

Praktický případ: Představte si, že v milionovém městě má covid tisíc lidí. Náhodný člověk byl otestován testem, který se zmýlí v 1 % případů, a vyšel pozitivní. Jaká je pravděpodobnost, že je skutečně pozitivní?

Bayesova věta dává do souvislosti dvě pravděpodobnosti. A lze vypočítat, že pravděpodobnost, že náhodný pozitivně testovaný člověk je skutečně nemocný je jen 9 %. Nevěříte?

Pomohla Mayské civilizaci voda?

Chrám nápisů|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

Neznali železo, bronz ani kolo pro dopravu. Přesto dokázali stavět obrovské městské komplexy s chrámy a pyramidami vysokými desítky metrů. Kakao považovali za posvátný dar bohů. Kakaové boby sloužily i jako platidlo. Řeč je o mayské civilizaci. Dnes se na ni podíváme z hlediska vody.

Mayové hospodařili s vodou za velmi obtížných podmínek: na jejich území chyběly velké řeky a podzemní voda ležela příliš hluboko. Proto museli v období dešťů zachytávat srážky do obrovských povrchových nádrží, které jim pak umožňovaly přežít dlouhé období sucha. Vše popsal hydrogeolog doc. Zbyněk Hrkal ve své nové knize Voda, náš osud, kterou vydává nakladatelství Albatros.