Zvířata vědí víc

28. červen 2002

...tedy vědí víc, než si myslíme. Chceme-li se pustit na opravdu tenký led, pak vzhůru do vyprávění o vědomí zvířat. Na jedné straně budou mít radost všichni jejich milovníci, kteří bývají přesvědčeni o tom, že jim jejich Rek čte myšlenky. Na druhé straně uslyšíte nelichotivé úvahy o antropomorfizaci - o tom, že do zvířat vkládáte své pocity a myšlení.

Jde o problém, který doprovází úvahy o vědomí zvířat snad od doby, kdy v 16. století došel René Descartes k přesvědčení, že zvířata jsou něco jako roboti a nemají, řečeno jeho slovy, duši. Což se skoro čtyři sta let některým vědcům líbilo, jiným ale ani trochu.

Výzkumy ukázaly, že některé druhy zvířat toho opravdu vědí víc, než bychom byli ochotni přiznat. Pokusné opice ukážou, kterému ze dvou podnětů právě věnují pozornost. Velký zájem vyvolal pokus s krysami hledajícími potravu v bludišti, jimž byla současně snímána elektronická činnost nervových buněk části mozku, která se podílí na řešení prostorových úloh. Jakmile krysy usnuly, objevila se v jedné spánkové fázi, právě v té, v níž zvířata i lidé mají bouřlivé barevné sny, činnost stejných nervových buněk. Kdyby se tohle stalo u lidí, a vzbudili jste je, s vysokou pravděpodobností řeknou, že se jim právě zdálo, jak hledají cestu. Krysy ve snu - neboť mají sny, stejně jako je mají lidé - pravděpodobně běžely stejnou cestou.

Krysy

Ptačí druhy, které si ukládají potravu, si nejen pamatují jednotlivé události, ale i jejich vzájemný vztah v čase a prostoru. Nedávno se pokusem zjistilo, že sebeuvědomování mohou mít podle všeho i delfíni, alespoň ti dva chovaní v americkém delfináriu. Z pokusu Roberta Hamptona vyplynulo, že opičky velmi dobře vědí, co vědí a co nevědí. Nemohou tedy být sice velmi chytrými, ale nevědomými roboty. Současnými metodami je ovšem nemožné prokázat subjektivní, niternou, vědomou paměť u zvířat - prostě proto, že zvířata nemluví.

autor: František Koukolík
Spustit audio