Zrcadlo Venduly Pizingerové: O Kapce, která jí dává naději už 21 let

„Když se kouknu do zrcadla po pracovní stránce – to nejsem jenom já a Kapka naděje, ale i můj tým – tak je toho hodně. Nejsem typ člověka, který se nechá uchlácholit výsledky. Mnohdy si je ani neuvědomuji. Pořád jdu dopředu, takže i málo bilancuji. Bilancování není po psychické stránce dobrá záležitost,“ myslí si Vendula Pizingerová.

„Je to jednadvacet let, co naše dcera zemřela. Ale neskutečné na tom je, že čtyřletá holčička nejen ve mně, ale i v ostatních lidech vzbudila takovou sílu pomoci, že Kapka naděje funguje tak dlouho,“ míní v úvodu Zrcadla.

Pomáhala už jako dítě

Na startu celého příběhu je touha pomáhat. Tu v sobě Vendula objevila už jako dítě. „Že mám charitativní cítění, vím dlouho. Jako malá holka jsem bydlela v Černošicích. Pod křídlo jsem si brala slabší spolužáky. Měla jsem například spolužačku Míšu, po které házeli kameny, takže jsem si to s nimi vždycky vyřídila,“ směje se.

Vendula Svobodová Pizingerová si hraje s dětmi na oddělení ve zlínské nemocnici|foto:Jakub Jelínek Kapka Naděje

„Ono se říká, že děti intuitivně vědí, na co se cítí, a nepouštějí se do ničeho, co by nezvládly. Takže jsem se do podobných věcí pustila, protože jsem tušila, že to zvládnu. Ale určitě jsem nevěděla, že ze mě vyroste silná holka,“ přemítá.

První impulz

„Pak si pamatuju, jak jsem dostala dopis od sousedů, že paní má leukémii. To už jsem žila s Karlem (Svobodou – pozn. red.). Tenkrát pořádali sbírku a poprosili mě, jestli bych nemohla zorganizovat nějaký benefiční koncert. A to jsme tenkrát nestihli, paní bohužel zemřela.“

„To byl první impulz, pak přišly povodně v 97. roce a já jsem říkala, co kdybychom udělali nějaký koncert na podporu lidí. To se udělalo a peníze se tenkrát věnovaly Českému červenému kříži. Koncert se jmenoval Most naděje a odtud oslí můstek ke Kapce naděje,“ dodává.

Manžel a děti

V Zrcadle se postupně ohlédne za nelehkými chvílemi, které následovaly po smrti jejího prvního muže Karla Svobody. Také nás vezme na zlínský filmový festival a objasní, jak konkrétně Kapka naděje pomáhá. A pochopitelně se řeč stočí i k jejím dětem.

„Vždycky jsem chtěla, aby můj syn Jakub měl ke Kapce naděje vztah. Teď ho nemůže mít, protože má pubertu. Ale dávala jsem ho na ozdravné pobyty s dětmi, aby věděl, že není vždycky dobře. Aby pochopil problémy nemocných dětí.“

„Myslím, že to velice dobře vnímá. Když byl menší, tak mi jednou řekl: Až umřeš, tak to budu dělat po tobě, jo? To jsem tedy zvědavá,“ říká Vendula Svobodová.