Zpravodaj Macháček: Nová Káhira? Egypt si dál buduje image moderního státu. I když jeho obyvatelé nemají na maso

„Na život v Káhiře jsem si už za ta léta zvykl, i když to nebylo jednoduché. Zjistil jsem, že tam jsou krásná místa, která člověk na první pohled nevidí, a že je vlastně moc příjemné trávit i mezi těmi dvaceti miliony lidí čas,“ říká v pořadu Jak to vidí... zpravodaj ČRo Štěpán Macháček.

Image Káhiry se nicméně za poslední dobu velmi proměnila. „Projekty jsou skutečně megalomanské. Kritici současné vlády prezidenta Sísího říkají, že právě tyto projekty můžou za ekonomické problémy, se kterými se Egypt teď potýká. Současná vládní garnitura se ale snaží ukázat Egypt jako moderní rozvíjející se zemi, skoro jako takovou druhou Dubaj. A tomu odpovídá i projekt Nové Káhiry, tedy nového města v poušti 40 km od skutečné Káhiry.“

Dvojí Káhira

Jak dalece je tento trend udržitelný, je však otázka. „Nové stavby teď rostou v Egyptě jako houby po dešti. A mnozí se ptají, kde na to stát vlastně bere? Na první pohled to totiž vypadá, že ekonomika vzkvétá, ale když se pak bavíte s obyčejnými lidmi, zjistíte, že jejich osobní zkušenost je úplně jiná, protože na ně doléhá obrovská inflace a drahota.“

Čtěte také

Analytik Břetislav Tureček: Blízký východ čeká kvůli válce na Ukrajině hlad a nepokoje. Nebudou ani chlebové placky

Jedním z ukazatelů je podle zpravodaje třeba konzumace masa. „Když jsem se bavil s lidmi v chudších oblastech Káhiry před dvěma lety, kdy už ekonomická situace nebyla růžová, říkali, že omezili konzumaci masa na jedenkrát měsíčně. Dnes mi říkají, že maso z jídelníčku vyřadili úplně, protože je pro ně tak drahé, že si ho nemůžou dovolit.“

Nůžky ve společnosti se tak stále více rozevírají. „Egypt není jenom bohatá Káhira. Neformální předměstí, což jsou čtvrti, které vznikly živelně bez jakéhokoli stavebního povolení a projektů, tvoří 70 % Káhiry. Vedle nůžek se podle mě ještě také hodně utáhly šrouby svobod, ať už vyjadřování názorů, tisku apod. Objektivně je to horší než za režimu Husní Mubáraka před rokem 2011.“

Revoluční cesta je uzavřená

Dá se vůbec obecně říct, kudy se ubírá Blízký východ? „Lidé tohoto regionu touží po úplně stejných věcech jako lidé v Evropě. Žádná ostrá hranice vlastně není, je trošku umělá. Otázka, proč se jim nedaří dosáhnout spokojenosti, je ale složitější. Blízký východ si prošel turbulentním obdobím, válkami s Islámským státem, s povstaleckými skupinami. Pokusy o totální změnu režimu se ve většině zemí nepovedly. Revoluční cesta je proto podle mě uzavřená a lidé se začínají zamýšlet nad tím, jak ke změnám dojít evolučním způsobem,“ uzavírá Štěpán Macháček.