Znám jednu dívku 3. „Improvizace je o tom, jací jsme lidé,“ říká skladatelka Lucie Páchová
Podniká neobyčejné pokusy se zvuky, se svými spoluhráčkami a spoluhráči, ale ze všeho nejvíc možná sama se sebou a s vlastním vnímáním světa. Skladatelka Lucie Páchová potvrzuje, že hudební experiment není vyprázdněné slovo.
Sbírá zvuky zapadlých vesnic a zajímá ji volnost společného prožívání. Dovede strávit celé týdny na osamělé chatě s několika málo lidmi, aby zjistila, jak mezi nimi funguje hudební i osobní komunikace. Neváhá přijímat bezprostřední podněty od malých dětí.
V Africe ji zaujalo jiné prožívání současnosti i každodenní kontakt s hudbou. Setkávala se s farmářkami, pro něž je zpěv součástí běžného života. Album Krandžilica zase vytvořila z terénních nahrávek zvuků i lidských hlasů bulharské vesnice.
„Intenzita přítomnosti je to, co mě láká,“ říká skladatelka, pro kterou je důležité, aby se hudba neodehrávala pouze exkluzivně na koncertech nebo při jiných zvláštních příležitostech. Součástí bezprostředně prožívané přítomné chvíle se díky ní stává společně improvizující bigband, zvuková paralela k dřevěné soše i nahrávání imitující přirozený vjem lidských uší.
Součástí rozhovoru s Lucií Páchovou jsou skladby či zvukové instalace Pan a chi 2, Voisphere, Krandžilica, Mouth a komponovaná improvizace Páchová – Raková – Nowak. Cyklus „Znám jednu dívku“, věnovaný současným skladatelkám, připravuje Boris Klepal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka