Zlomyslný skřítek z Japonska u českých silnic

18. listopad 2017

Psík mývalovitý, který připomíná lišku na krátkých nožičkách, se v české přírodě objevil teprve před 60 lety. Od té doby se ale neustále šíří a ohrožuje původní faunu. Myslivci jich v Česku každý rok uloví několik stovek. Jaký bude jejich další osud?


Příspěvky Meteoru 18. 11. 2017
01:20 Škorpióni ovládají svůj jed
10:58 První dinosaurus v Čechách
15:40 Psík mývalovitý nezná mývala
23:10 Byli Rusové na Měsíci?
41:10 Radioaktivní guláš

Navzdory svému jménu není psík mývalovitý příbuzným medvídka mývala. Přestože oba spojuje to, že jsou invazními druhy, tedy že se šíří po Evropě včetně České republiky teprve pár desítek let. Psík je ale psovitá šelma, zatímco mýval severní (lidově zvaný medvídek mýval) je šelmou čeledi medvídkovitých. Aby se to pletlo ještě víc, můžeme zmínit, že psík mývalovitý se dříve jmenoval mývalovec kuní.

Psík mývalovitý se mu začalo říkat až v druhé polovině 20. století, v době, kdy se k nám začal pomalu šířit. Jeho hlavní domovinou je východní Asie, zejména Japonsko, Korea a severní Čína. Před druhou světovou válkou byla šelma, oblíbená jako kožešinové zvíře, převezena do dnešního Běloruska. Odtamtud se pak rozšířila po celé Evropě.

„Já jsem ho poprvé v životě spatřil před mnoha lety v polském Bělověžském pralese, kam jsme s tátou jeli jako celá rodina pozorovat zubry a jespáky bojovné. Šli jsme lesem a náhle po cestě utíkalo zvíře, které nikdo z nás neznal. Vypadal jako liška na krátkých nohách. Dodnes ho vidím, jak po těch krátkých nožičkách metelí po cestě,“ vzpomíná zoolog Jan Andreska.

Jako sup

Roztomilé zvířátko v hebkém kožíšku se živí mršinami a polomrtvými zvířaty, které sbírá kolem vodních toků a čím dál častěji také u silnic. Jak už jsme řekli, psík není medvídek, s medvědy jej ale pojí podobný způsob života. Například zimní spánek. „Jako jediný zástupce psovitých šelem spí zimním spánkem, i když přerušovaným. Liší se to ale podle oblasti výskytu, v jižních částech Japonska spát nechodí, na severu ano. Podobně to bude zřejmě i v Evropě,“ dodává Jan Adreska.

Psíci si vlastní noru nehrabou, zpravidla obsazují opuštěná liščí obydlí. Kus naší zimy psíci prospí, aby se vyhnuli mrazu a přílišnému výdeji energie.

Vychytralý tanuki

V Japonsku se psíku mývalovitému říká „tanuki“, což se do češtiny někdy nesprávně překládá jako jezevec. Tento tanuki je v japonském folklóru zpodobňován jako zlomyslný skřítek, který se dokáže přeměňovat v různé věci nebo i lidi. Objevuje se ve starobylých asijských pohádkách i v moderních animovaných seriálech. Podle tradice si mimořádně potrpí na saké a rád hraje na různé hudební nástroje. „Vypráví se například historka, že když padne myslivecká rána, vychytralý psík předstírá, že je mrtvý a pak lovci vítězoslavně uteče,“ zmiňuje zoolog.

Tyto legendy ale svědčí spíše o lidské fantazii než o skutečném životě psíků mývalovitých. Ten je totiž téměř neznámý. Tím, že tyto malé psovité šelmy žijí nočním životem a jsou velmi nenápadné a tiché, tak o nich dosud nemáme příliš mnoho informací.

Jisté je jen to, že myslivci psíky mývalovité v oblibě nemají. Považují je za škodnou, která útočí na bažanty a plení ptačí hnízda. Podle Jana Andresky je dobře, že tato zvířata čeští myslivci loví, jako invazní druh do naší přírody totiž nepatří. Jaký bude další osud asijských šelmiček na evropském kontinentě, se teprve udiví.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

autoři: Petr Sobotka , Leona Matušková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová