Zlínská galerie vystavuje Divišovy ilustrace Erbenovy Kytice

21. prosinec 2018

Magazín Zelný rynk vás zavede do Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, kde můžete do 6. ledna navštívit výstavu Karel Jaromír Erben: A život lidský jako sen.

Výstava rukopisů Karla Jaromíra Erbena a obrazů Aléna Diviše je součástí projektu, který v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně vede kurátor Pavel Petr.

Z výstavy Karel Jaromír Erben: A život lidský jako sen

V rozhovoru s Alenou Blažejovskou připomněl začátky tohoto projektu: „První výstava byla konfrontační, byly to rukopisy a obrazy Vítězslava Nezvala a Jiřího Kuběny. Potom jsme se zamysleli, jak dál pokračovat. Když jsem kdysi dávno vracel věci do Památníku písemnictví v Praze, prolétlo mi hlavou, že bych chtěl zopakovat to, co si přál Ivan Diviš po svém návratu z Německa: držet v ruce originální rukopis Karla Hynka Máchy. O to jsem poprosil a v té chvíli mě napadlo, že bychom mohli udělat výstavu Máchových kreseb.“

Výstava Máchových rukopisů a všech dostupných kreseb se nakonec uskutečnila pod názvem Slunce jasná světů jiných. Následovala výstava rukopisů Karla Hlaváčka. Současná výstava Karla Jaromíra Erbena je další realizací v rámci projektu. „Sám Erben nemaloval, ale na výstavě máme tři jeho kresby. Dělal dokonce stejnou kresbu jako Karel Hynek Mácha – kresbu hradů Točník a Žebrák. Výstava je doplněná obrazy Aléna Diviše, což by se nemohlo uskutečnit bez přítomnosti historika umění dr. Jaromíra Zeminy,“ vysvětluje Pavel Petr.

Výstava erbenovských tisků

Kurátor také upozorňuje, že Erbenovy rukopisy jsou samy o sobě výtvarnou záležitostí. Pokud jde o volbu dalšího výtvarného doprovodu, nabízel se i Jan Zrzavý nebo někteří jiní malíři. „Alén Diviš mi však v té své temnotě připadal k Erbenovi nejvíc přináležitý,“ říká Petr, „je to člověk, který žil na hranici chudoby, je tam pokora a není tam žádná vypočítavost – nic z toho, co velmi často provází moderní umění.“

Ilustrace Aléna Diviše k Erbenově Kytici

Jaromír Zemina v textu, který napsal pro zlínskou výstavu, popisuje příznačný – a také přízračný – zážitek, který malíře Aléna Diviše vázal k Erbenově Kytici:

Z výstavy Karel Jaromír Erben: A život lidský jako sen

„Za Divišovy válečné internace v marockém koncentračním táboře, kde roku 1940 těžce onemocněl cholerou, ocitl se jedné noci v situaci dívky, o níž píše Erben ve Svatebních košilích, která, aby se zachránila před mužem ztělesňujícím smrt, utekla na hřbitov a ukryla se v márnici. Tehdy totiž také Diviš, vraceje se z houštiny nedaleko tábora, kde nemocní ulevovali svým střevům sužovaným vysilujícími průjmy, vysílen, omámen horečkou a nevěda, kde je, přespal v márnici místo v lazaretu. Tento zážitek mu Svatební košile připomněl a on si dívčin příběh představoval tak živě, že se rozhodl zvěčnit jej malbou – tím spíše, že v podobnosti příběhu svého spatřoval fatalitu, přímo ho k tomu vedoucí. A opravdu se po propuštění z tábora roku 1941 ve svém novém útočišti New Yorku dal do práce a pokračoval v ní i po skončení války, když se roku 1947 vrátil do Prahy. Své výtvarné reflexe toho strašného děje zachytil pak v obrazech, jejichž množství svědčí o zaujetí, které může na leckoho působit jako obsese.“

Alén Diviš prý znal Svatební košile nazpaměť a při ilustrování si báseň hlasitě recitoval. V paměti Pavla Petra zase zůstávají chvíle, kdy mu kdysi nad ránem na Thunovské ulici číslo 17 v Praze recitoval zpaměti Máchu i Erbena básník a dramatik Josef Topol. „Tam je to základní vodítko k těmto výstavám,“ přiznává kurátor.

Z literárního večera v KGVU ve Zlíně

V průběhu výstavy se v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně uskutečnil literární večer, na kterém Erbenovy texty přednesli František Derfler a Petr Oslzlý. Oba jsou mj. profesory JAMU, Petr Oslzlý je v současnosti jejím rektorem. Tyto vzácné hosty ve Zlíně hudebně doprovodili Irena a Vojtěch Havlovi. Zvukové záběry večera vám přiblíží mimořádnou atmosféru, která zde panovala.

Spustit audio