Život v podzimní přírodě
Podzim má mnoho půvabů, ale je v něm utajen také podivný smutek. Louky už nekvetou, pole jsou sklizená a ve vzduchu přeletují hejna ptáků, která nás zanedlouho opustí. A právě nad nimi se člověk trochu zamýšlí: uvidíme vás zase příští rok? A kolik z vás se k nám opravdu vrátí, aby opět zahnízdili jako letos?
Odpověď není jednoduchá a citlivé duše spíš zarmoutí než potěší. Protože hlavně mladí ptáci, kteří se vylíhli v letošním roce, mají velké ztráty, a to nejen při tahu. Začalo to mnohem dříve. Už snůšky vajec bývají v přírodě regulovány různými vlivy, ať už počasím nebo predátory, kteří se cizími vajíčky živí, jako jsou straky, sojky, ťuhýci, vrány, ale i veverky, ježci, kuny, tchoři, lasice a jezevci.
Později - po vylíhnutí - se připojí ještě různé nemoci, a tak se nakonec původní velká ptačí populace někdy zmenší až na pětinu. A to platí nejen pro ptáky tažné, ale i stálé. Ztráta ovšem není u všech ptáků stejná. Snůšky opeřenců hnízdících v dutinách se zmenší průměrně o 40 %, pěvci na otevřených hnízdech ztratí zhruba polovinu vajec a hrabaví ptáci dokonce 75 % snůšky. Tak např. během prvního roku po vylíhnutí přijde o život přibližně 76 % červenek, 80 % strnadů obecných a dokonce 87 % sýkor koňader. Do tzv. reprodukčního věku - tj. do doby, kdy mladí ptáci dospějí ke schopnosti rozmnožování - se v průměru zachová jen asi 15 % původně narozené populace, ostatní ptáci padnou za oběť nelítostným zákonům přírody. U ptáků starších než jeden rok je už bilance trochu radostnější: červenek se uchová jen asi 37 %, sýkor koňader 50 %, volavek popelavých 70 % a velkých mořských ptáků, kteří se ovšem u nás vyskytují jen velmi vzácně, zůstane na živu plných 94 % populace. Starší ptáci mají také větši naději na dlouhý život než letošní mláďata. A mohu to potvrdit i z praxe. Do stájí Hucul Clubu v osadě Zmrzlík přiletují už řadu let stejné vlaštovky, které vůbec nezaváhají, jen obhlédnou hřebčín, jestli se za zimu něco nezměnilo, a hned se uhnízdí. Jak taková drobná vlaštovka dokáže najít malý stateček na okraji Prahy po své mnoho tisíc kilometrů dlouhé cestě ze střední Afriky, zůstává záhadou. Ale právě takové milé záhady dovedou potěšit srdce pravého přítele přírody, trochu zkormoucené nelítostnou skutečností populační dynamiky.
