Život na vesnici je jako tajná společenská hra. Říká architektka roku, která ale nepostavila jediný dům

11. říjen 2017

Kateřina Šedá je výtvarnice, která má v šuplíku ceny za literaturu nebo architekturu. Miluje české vesnice, které se snaží probudit k životu.

Příkladem může být vesnice Bedřichovice na Brněnsku, kde přiměla místní „k chytání lelků“. „Prostě celý den nic nedělali, jen se vzájemně odměňovali. Napřesrok si zas každý z místních mohl založit politickou stranu a přetáhnout co nejvíc lidí. Společně jsme jeli třeba i do Londýna,“ říká Šedá.

Každá vesnice funguje jinak

Jedna skvěle a lidé sami vymýšlejí nejrůznější akce, v další se neděje nic. „Přicházím za lidmi s nestandardními nápady. Občas na nějaké to komunitní centrum narazím, ale nepotkáte tam živáčka.“ Přesně taková situace je pak prý pro ni ta správná výzva. Jinde se zas lidé nadchnou a společně nakupují, zametají a taky pak společně večer zhasnou. „Je mi jasné, že jim někdy lezu pěkně na nervy a nepromluví se mnou ani slovo. Ale už několikrát se z největšího odpůrce stal obrovský fanoušek.“

Kateřina Šedá dostala i prestižní cenu Architekt roku, a to přestože nepostavila jediný dům. „Když jsem dostala nominaci, tak jsem si myslela, že je to vtip. Já se totiž paradoxně snažím lidi z domovů vyhnat.“ „Často se ale snažím vytvořit prostor, který přetvořuji na ´něco´ originálního. Vesnice je jako společenská hra se skrytými pravidly. Je pro mě ale frustrující, když jsou jedna zaměnitelná za jinou. Mě zajímá, když se tam děje něco specifického.“

Byla jsem za ploty milionářů

Kateřina Šedá ve Slavutči

Dostala se totiž do skupinky výtvarníků, kteří měli přijít na to, kdo všechno bydlí v Silicon Valley. „Čtyři z nás si s tím absolutně nevěděli rady a fotili baráky zvenku. Já tam ale chtěla bydlet, za těmi třemi ploty, kam nikdo ani nedohlédne.“ Nakonec se dovnitř opravdu dostala a pak si s projektem hrála dalšího půl roku. Jak milionáři opravdu bydlí?

„Někteří si žijí jako Elvis Presley, ale jiní sbírají role od toaletního papíru, se kterými mají nacpané garáže. Objevila jsem to jako jediná," vzpomíná Kateřina Šedá a taky o svém experimentování napsala knihu.

Je její práce na českých vesnicích přenositelná? Na čem pracovala v brněnském Bronxu? Více uslyšíte v archivu.

Jiří Holoubek a Kateřina Šedá
autoři: zk , Jiří Holoubek
Spustit audio