Co dělám v rozhlase:
Připavuji a moderuji pořad Jak to vidí...
Před rozhlasem:
Vystudovala jsem žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a na podzim 1989 zakotvila v Československém rozhlase v Praze. Ve federálním vysílání jsem se od přípravy zpráv dostala k moderování živého vysílání od Dobrého jitra až po odpolední proud, a to ve slovenštině. V zahraniční redakci jsem se pak věnovala dění na Balkáně, ve střední Evropě a Latinské Americe.
Po rozdělení Československa jsem za čtvrt roku ve slovenské redakci zahraničního vysílání změnila místo. Přijala jsem nabídku nového českého ministerstva zahraničí a stala se zástupkyní ředitele tiskového odboru. Byla to výborná zkušenost, ale když po roce a půl pilování češtiny přišla nabídka vrátit se za mikrofon, „volání divočiny“ zvítězilo. Od ledna 1997 do září 2001 jsem působila jako zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Německu a měla to štěstí, že jsem sídlila nejdříve v Bonnu a také v Berlíně. Profesně i lidsky to byla životní zkušenost, která se mi nesmazatelně vryla pod kůži.
Do Německa jsem pak pět let pravidelně vyjížděla za reportážemi a rozhovory pro Mladou frontu Dnes jako zahraniční redaktorka. Málokoho proto překvapilo, když jsem v únoru 2007 odjela sbírat další novinářské zkušenosti do Hamburku. K návratu do Prahy mě přiměla nabídka spolupodílet se na přípravě mediální koncepce českého předsednictví v EU v prvním pololetí 2009. V tu dobu mě oslovila Dvojka, a já se tak v září 2008 vrátila za mikrofon.
Co mě baví:
Mojí vášní jsou už od malička divadlo, hudba, ale i cestování a cizí jazyky. Proto také polovinu mé rozsáhlé knihovny tvoří mapy, atlasy, učebnice a slovníky. Považuji za samozřejmost naučit se alespoň pár frází jazyka země, kde strávím třeba jen krátkou dovolenou. Ať je to bulharsky nebo finsky.
Všechny články
-
Eduard Stehlík: Smekám před lidmi, kteří si uvědomují, že...
V Evropě nikdy nebyl mír déle než 50 let. Naše středoevropská země tak žije v luxusu. Můžeme totiž vzpomínat na 70 let, kdy na naše území nevstoupila noha válečníka.
-
Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 6. května
Hostem byl statistik Richard Hindls.
-
Richard Hindls: Z každé stokoruny zaplatí průměrný Čech celou...
V Česku si ze své stokoruny pořizujeme trochu jiné produkty, než je tomu třeba v Rakousku, Francii nebo na Slovensku. V nákupu alkoholu jsme předběhli i zemi vína, ...
-
Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 5. května
Hostem byl světící biskup pražský Václav Malý.
-
Václav Malý: Jsem pro redukci vysokých škol. Jejich kvalita je ubohá
Honba za diplomy. Absolventi bez vzdělání i bez uplatnění. A nekvalitní učitelé hlavně na pedagogických školách. Václav Malý souhlasí s plánem ministerstva školství...
-
Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 4. května
Hostem byl Ivan Hoffman.
-
Ivan Hoffman: Práce pro lidi ubývá a ostatní nepracují,...
V době, kdy byla práce povinná, byly povinné i oslavy. To bylo hodně absurdní. Dnes zase neexistuje ani právo na práci a slavíme dnem bez práce.
-
Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 1. května
Hostem byl hudební pedagog Jiří Hlaváč.
-
Jiří Hlaváč: Jsem hrdý na to, že jsem český hudebník! To je...
První máj je nejen symbolem lásky, ale také Svátkem práce. Naštěstí už nemusíme „dobrovolně“ mávat v prvomájových průvodech pracujících a oslavovat předčasné splněn...
-
Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 30. dubna
Hostem byl geolog Václav Cílek.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 274
- 275
- 276
- 277
- 278
- …
- následující ›
- poslední »