Ženy tří republik: Arnoštka Roubíčková, dámská krejčová, která vytvořila skutečný módní dvůr

Roku 1925 vznikl v Německu Ochranný oddíl NSDAP, známý pod zkratkou SS. Jiří Voskovec s Janem Werichem založili v Praze Osvobozené divadlo a profesor Karel Absolon s týmem archeologů objevili na Moravě kyprou sošku Věstonické venuše.

Rok 1925: Objev Věstonické venuše, symbolu pravěkého umění

Zatím náš nejznámější archeologický nález, který se stal 13. července 1925 na jižní Moravě.

Ve stejné době vytvořila Arnoštka Roubíčková ze svého krejčovského salónu skutečný módní dvůr. Pražským ulicím tehdy vévodily splývavé střihy, v módě hrál prim styl art deco a co se bude nosit, určovala Paříž.

Arnoštčina cesta k řemeslu byla složitá. Když po rozvodu v roce 1909 zůstala se synem a dvěma dcerami sama, obnovila živnost dámské krejčové a založila si vlastní podnik v blízkosti ulice Na Příkopech.  Podařilo se jí využít toho, že později v důsledku Velké války nemohly zámožné zákaznice cestovat do oblíbených módních salónů ve Vídni a v Paříži. Musely se proto poohlédnout v Praze.

Inspirace v zahraničí

Za této situace Arnoštka Roubíčková přestěhovala salón do tehdejšího výkřiku moderny, paláce Koruna na rohu Václavského náměstí a ulice Na Příkopě. Secesní palác architekta Antonína Pfeiffera s železobetonovou konstrukcí a sochařskou výzdobou Vojtěcha Suchardy nabízel prostory pro obchody a kanceláře.

Spodní prádlo v běhu času: od historických korzetů až po punčochy ve spreji

Podoba a funkce spodního prádla vždy úzce souvisela s dobovým ideálem krásy a životním stylem. Novinky se také podobně jako v ostatních oblastech módy prosazovaly i v souvislostech s politikou, vlivem válek a hospodářských okolností.

Krejčovský salón sídlil v druhém patře. V suterénu se nacházely lázně a biograf. Později ve 30. letech i oblíbený Automat Koruna, centrum rychlého občerstvení s částečně automatizovaným prodejem.

Krejčovských salónů bylo v každém menším i větším městě dostatek a šaty na zakázku byly oblíbenější a spolehlivější než konfekční zboží. Arnoštka Roubíčková ale mířila výš. Ačkoli kladnou odpověď na žádost o vycestování z mladé Československé republiky dostala až v roce 1920, rozjela se s dcerami hned kvůli inspiraci do Paříže, na francouzskou Riviéru, do Berlína, Drážďan nebo do Vídně.

Kopírování francouzských nebo německých modelů bylo tehdy poměrně běžné. Dcera Arnoštky Adéla měla kreslířskou školu a po pouhém zhlédnutí uměla model zakreslit tak, že salón ušetřil za drahé kupování modelů a jejich dovoz.

Módní jeviště

Adéla Roubíčková v roce 1925 popsala, jak fungoval pařížský módní průmysl haute couture, který se proti zcizení nápadů na módních přehlídkách bránil cedulemi s nápisy „kopírování zakázáno“. Návštěva přehlídky také zavazovala k nákupu jednoho nebo více modelů.

A o modely šlo při budování Modelového domu Arnoštka Roubíčková především. Aby novou živnost uznala i Správní komise pro živnostenskou komoru, musela majitelka dokázat, jak se její podnik liší od obyčejných krejčovských dílen. Roubíčková vždy zdůrazňovala, že vyhotovuje modely podle vlastních návrhů a vymýšlí si i nové vzory.

Jako součást modernizace výrobního závodu vzniklo v Modelovém domě i „módní jeviště“. Představme si ho jako sál s pohovkami a stoly, u kterých mohli diváci a zákazníci v jednom pozorovat modelky, které jim předváděly nejnovější kusy.  První velkou předváděcí akci na jaře 1925 tvořilo téměř dvě stě samostatných modelů „pařížského vkusu a elegance“.

Arnoštka Roubíčková zahynula v Terezíně. Modelový dům, který míval v dobách své největší slávy zastoupení i v Paříži, zanikl krátce po deportaci rodiny.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>