Zemřela Christa Wolfová

Ojedinělý talent, vzor občanské slušnosti, žena plná síly a vitality, milovaná, respektovaná doma i v zahraničí, ale také kritizovaná. Oběť Stasi a zároveň její neoficiální informantka „IM Margarete". Žádná jiná německá autorka neztělesňovala rozpolcenost a konflikty 20.století tak, jako Christa Wolfová. Jak sama říkávala, její životní příběh je typicky německý a vše si vyzkoušela na vlastní kůži.

Rodačka z Landsbergu vyrůstala ve skromných poměrech jako typické válečné dítě narozené v roce 1929, což poznamenalo její postoj k životu. V roce 1949 vstoupila do Jednotné socialistické strany Německa (SED), východoněmecké komunistické strany. Tajná policie Stasi ji v letech 1959-61 vedla jako neoficiální spolupracovnici. Brzy ale o ní ztratila zájem a naopak ji dalších 30 let sledovala. Svůj život pod dohledem tajné bezpečnosti popsala Wolfová v knize Was bleibt - Co zůstává. Přesto čelila nařčení, že komunistický režim nekritizovala dostatečně. Mnozí jí rovněž vyčítali, že coby kultovní spisovatelka měla za NDR značná privilegia, především téměř neomezenou svobodu cestování. Přidala se nicméně k signatářům otevřeného dopisu proti vysídlení Wolfa Biermanna a v roce 1976 byla vyloučena z předsednictva berlínské sekce Svazu spisovatelů.

Kontroverzní spisovatelka se také postavila proti sjednocování Německa a ještě 4. listopadu 1989 volala po prosazení socializmu, ovšem s lidskou tváří. Své celoživotní téma Wolfová nastolila už v debutové povídce Rozdělené nebe z roku 1963, která byla zfilmována a přeložena do mnoha jazyků. Líčí příběh východoněmeckého páru, který se po 13. srpnu 1961, tedy dni, kdy se začala stavět Berlínská zeď, rozchází kvůli protichůdným životním a politickým postojům. Umělecký vrchol Wolfové přinesla 70. a 80. léta, kdy napsala nejvýznamnější romány - Vzory dětství a Kasandru, v kterém se vrací ke starořeckému příběhu o trojské válce a používá ji coby podobenství o režimu, který se není schopen změnit. Z antické mytologie vychází i její další román Medea z roku 1996. K dalším slavným prózám patří Červnové odpoledne, Berlín - Pod lipami, Návraty ke Christě T. či Žádné místo.

Po pádu zdi Wolfová čelila útoků médií a zveřejnila kompletní verzi spisu, který na ní za NDR vedla Stasi. Boj s médii, ve kterém se chtěla očistit, jí poznamenal také zdravotně a s stáhla se do ústraní. Ve svém posledním románu „ Město andělů", který vyšel loni, zpracovala pobyt v USA a reflexe z devadesátých let. Ačkoli byla považována za největší literární talent přinejmenším východní části Německa po roce 1945 a získala řadu literárních ocenění, na Nobelovu cenu nikdy nedosáhla, byť byla považována za favoritku.