Zemřel potomek hraběcího rodu Zdeněk Sternberg. O svém životě mluvil s noblesou
Zemřel Zdeněk Sternberg, potomek hraběcího rodu a vlastník hradu v Českém Šternberku. Bylo mu 97 let. Osobnost Zdeňka Sternberga si připomeneme ve středu 20. ledna ve 21 hodin na Dvojce. Poslechněte si jeho vyprávění o tom, že vlastnit hrad v 21. století lze nazývat ekonomickou sebevraždou. S noblesou hovořil o svém životě a úsilí udržet rodinnou tradici.
Čtěte také
„Ještě mi tak někdy někdo bude něco říkat o tom, že na hradě je zima, vlezlo a neútulno, říkal jsem si cestou od hradu Zdeňka Sternberga nad řekou Sázavou.“ Tak začíná vyprávění autor dokumentu Martin Groman.
„Právě jsme s Tomášem Černým prožili den na hradě, kde se bydlí, kde se vaří, kde to voní, kde to žije a kde rok co rok za dveřmi salonu pana majitele projde na sto tisíc návštěvníků.“
„Stará se o ně kastelánka Zuzana Míková,“ pokračoval ve vyprávění. „Vylíčila nám, jak probíhá běžný den v takové hraběcí službě a že je to vlastně firma jako leckterá jiná. Ráno pošta, káva a porada o tom, co se má dělat, co se na hradě chystá a co je třeba zařídit.“
Můj dům, můj hrad
Se Zdeňkem Sternbergem jsme prostě museli mluvit o hradu. Hradu, který nikdy ve své historii nepatřil jinému rodu než tomu, který mu dal jméno, a kde jeho otec za komunistů dokonce dělal kastelána. Po roce 1989 se jeho syn Zdeněk vrátil z exilu v Rakousku a převzal rodinný majetek navrácený v restituci.
Když v roce 2009 Tomáš Černý a Martin Groman natočili dokument s bratry Františkem a Antonínem Kinskými, netušili, kam až to dospěje. V dalším roce přibyl Zdeněk Sternberk, po něm Antonín Bořek Dohalský a nakonec Tomáš Czernin. Z jednoho pořadu vznikl cyklus Modrá krev.
A tak jsme se přitočili třeba k tomu, když si památkáři odvážejí do opravy závěsy, které vyšívala prababička Zdeňka Sternberga. Nebo jsme si vyprávěli o sbírce rodinných miniatur, které rodina za neskutečných okolností zachránila z už znárodněného zámku. V Rakousku je dala opravit, aby se pak zase vrátily na své místo na hradě.
Ušlechtilý šlechtic
Mně osobně se o Zdeňku Sternbergovi asi nejvíc líbí historka, kterou ho výstižně popisuje průvodce našimi pořady Vladimír Votýpka. Když se poprvé potkali v Praze v roce 1990, to ještě žil Zdeněk Sternberg ve Vídni, ale přijel sem na návštěvu. Šli městem a míjeli holičství na Národní třídě.
Zdeněk Sternberg se zamyslel a říká: „Měl bych se dát ostříhat, ale počkám s tím do Vídně.“ A když Vladimír Votýpka namítl, že tady by to měl hned a jistě levnější, odpověděl, že to mu nepřijde fér. Ve Vídni prý bere plat, tak by bylo správné ho také tam utratit.
Solidní podnik
A stejně se dnes chová také ke svému hradu. Jak sám říká, není to podnikání, ale spíše hospodaření. „Tady nejde o zisk, ale všechno, co hrad vydělá, jde zase do něj.“ Prostě solidní podnik.
Související
-
Šlechtic je normální člověk jako my, říká autor dokumentů...
Co dneska šlechtí šlechtice? A jak se s nimi naopak (po)pasuje dnešní společnost? To odkrývá ve svém unikátním cyklu dokumentarista Českého rozhlasu Martin Groman.
-
Modrá krev: Rod Belcredi
Rod s nejdelší historií z cyklu Modrá krev. Jeho dějiny se počítají od roku 1010. Ludvík Belcredi vám například přiblíží, jak po roce 1990 vyhledal potomky svého ro...
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
