Zemřel Nicholas Winton. Hrdina, který zachraňoval životy a o svých činech 50 let mlčel
Včera 1. července 2015 zemřel sir Nicholas Winton. Za život mu vděčí téměř 700 dětí. I s rodinami. Byl držitelem Řádu bílého lva.
Původně britský makléř Nicholas Winton v roce 1939 zachránil před jistou smrtí v plynových komorách 669 židovských dětí. Z bývalého Československa totiž vypravil několik vlaků do Velké Británie. Dětem tam předem našel náhradní rodiny.
Utajené hrdinství
Dlouhá léta o svém činu mlčel. Všechno vyšlo najevo až v roce 1988, kdy jeho žena uklízela na půdě a našla seznamy dětí. V roce 2002 byl Nicholas Winton v rodné Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu.
Vzpomínky „Wintonových dětí“
V roce 2011 na svého zachránce přišla na Dvojku zavzpomínat Milena Grenfell-Baines. V roce 1939 odjela jedním z Wintonových „vlaků života“ se sestrou do Anglie.
Nevěděla, že sir Nicholas Winton se postaral o to, aby byly se sestrou spolu. Rozeslal předem fotky dětí případným náhradním rodinám, a i když zájem byl většinou jen o jedno dítě, našla se i taková, která poskytla přístřeší oběma dívkám.
Vlak do neznáma
Nevěděla tehdy vlastně ani kam jede. Rodiče jí řekli, že se má ve Velké Británii učit anglicky. „V kufru jsem měla šaty a tři knihy: Chaloupku strýčka Toma, Sokolku Věru a Žabákova dobrodružství,“ vzpomíná.
„Strašně jsem se těšila. Na rozdíl od ostatních jsem měla v Anglii dva strýčky, maminčiny bratry. Doufala jsem, že se po prázdninách vrátím. Když jsem viděla, že maminka pláče, nevzrušovalo mne to, protože plakala, i když mě posílala pryč třeba jen na týden.“
Pravdy: krutá i hřejivá
Podobně zachráněnou byla i Dagmar Šímová. Ta se na rozdíl od Mileny Grenfell-Baines vrátila do Čech. „Odjela jsem zpátky, protože otec byl na seznamech Červeného kříže mezi živými,“ vysvětluje. „Po příjezdu jsem zjistila, že všech mých 69 příbuzných, včetně otce, během války zahynulo.“
Co obě věděly jako děti o siru Nicholasi Wintonovi? Nic. Prý je to nezajímalo. Dlouho nevěděly, kdo je do Anglie poslal. Mluvilo se prý pořád o jakémsi výboru. O svém skutečném zachránci se dozvěděly až po dlouhých letech. A jaké bylo setkání s ním? „Šel nám mráz po zádech,“ shodují se.
