Zemřel jezuitský kněz, chartista a vězeňský kaplan František Lízna, který se hlásil k romské národnosti

20. březen 2021

Minulý pátek se lidé v Brně naposledy rozloučili s jezuitským knězem, vězeňským kaplanem a chartistou Františkem Líznou, který zemřel 4. března ve věku nedožitých osmdesáti let. Tento pozoruhodný muž byl za svůj odpor vůči komunismu pětkrát vězněn, ze solidarity se hlásil k romské národnosti, staral se o bezdomovce a po revoluci působil jako kaplan ve věznici Mírov.

„Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.“ Tato slova z biblické knihy Jób citoval páter František Lízna 13. května 2010 při kázání na pietním aktu v Letech u Písku, kde za holocaustu zahynulo 326 Romů.

„Abych řekl pravdu, dost těžko se mi hledala nit, aby promluvil tak, jak bych měl, protože toto místo je poznamenáno obrovskou tragédií. Tak mě napadlo, že navážu na osud Jóba, který ztratil všechno – ztratil celou svojí rodinu, všechen majetek přišel vniveč, protože mu ho lidé uloupili. Pak jeho žena se mu začala vysmívat: ‚Ty ještě stále věří v živého Boha?‘ On byl pokryt strupy od hlavy až k patě, ale řekl tu nádhernou větu: ‚Vím, že Bůh žije a že mám svého obhájce v nebi‘.“

Postavou biblického Jóba, který neztratil víru ani v době velkého utrpení, se můžeme inspirovat i my. A ne nadarmo jeho osud připomněl páter Lízna na místě utrpení Romů v Letech u Písku.

„Tito lidé, kteří tady zemřeli, žili v podobné situaci. Ztratili úplně všecko. Já jsem otřesen knížkou od Paula Polanského, která se nazývá Tíživé mlčení. Prý to není vyrovnaná a dobře napsaná kniha, ale jsou v ní svědectví lidí, kteří prožili věznění v Letech a je to tak otřesné čtení, že i když já jsem zvyklý na velmi tragické osudy třeba některých spoluvězňů, tu knihu nemůžu číst soustavně, protože je to moc těžké čtení. Sem třeba přišli lidé, kteří měli dvanáct dětí, a všechny nebo šest z nich tady odešlo na věčnost hladem, bitím atd. Je těžké se s tou skutečností smířit – a kde je ten živý Bůh? Kde je ta Jeho láska? Ale já si říkám, že právě ty děti, které tady umřely, vykupují nás, kteří tady pácháme tolik zla a že jsou takovou obdobou betlémských neviňátek. A tyto věci mě nějakým způsobem přetahují do toho vidění otevřeného nebe, protože každý z nás nakonec odejde na věčnost, a tam se opravdu teprve strhne ta rouška, která nám pořád znemožňuje vidět živého Boha jako milujícího Otce.“

Páter František Lízna se ze solidarity s Romy hlásil k romské národnosti, zatímco Romové se často například při sčítání lidu raději hlásí k národnosti české.

František Lízna s tatínkem při primici

„Stále jsem Rom, protože já jsem přijal romskou národnost už v 90. letech, protože jsem byl konfrontován se situací, jak tito lidé těžko nacházejí uplatnění v práci atd. Ve vězení jsem s nimi měl nejlepší zkušenost, protože oni na rozdíl od tzv. gádžů mě často uctívali jako kněze. Říkali mi rašaj a nikdy proti mně nepoužívali vulgárních útoků, až na pár jedinců. Cítil jsem, že jeden z darů v životě, který jsem dostal od Pána Boha, je to, že jsem pochopil, že tito lidé mají mnohem blíže k Bohu, než my. A čím je život na této zemi těžší, vypadá to skoro až morbidně, že to říkám, tak je větší zárukou toho, že opravdu ti lidé projdou tou úzkou cestou, která vede do nebe. A mnoho lidí, kteří tady žijí v blahobytu, jdou širokou cestou do záhuby. Takže já nevidím ten osud Romů tragicky.“

František Lízna byl také velkým poutníkem, na svých pěších poutích udělal pomyslný kříž Evropou – z Česka došel do Santiaga de Compostela, na Krym, do Fatimy i do švédské Vadsteny. A pro Romy měl také nápad na poutní cestu.

Pater František Lízna na pouti do Santiaga de Compostela

„Když jsem teď v Letech, kde byli vyvražděni Romové, nebo za strašného utrpení zemřela řada romských dětí a celý rodin, tak mě napadlo, že by bylo velice dobré, kdyby mladí romští aktivisté si uvědomovali ty souvislosti a třeba spojili pěší poutí právě Lety s Hodonínem u Kunštátu, kde byl další podobný takový tábor.“

Láska Františka Lízny k Romům se projevila i v těchto jeho slovech:

„Kdyby Kristus žil v této době mezi námi, určitě by Romy zvlášť miloval, protože ví o jejich těžkém osudu.“

Páter František Lízna je pohřben v kryptě jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.