Zemědělská půda u nás je jen držákem na rostliny. Aby byla úroda, musíme chemicky hnojit, tvrdí odborníci

V minulých dílech jsme mluvili o tom, jak se pomocí stravy dá léčit a jak využívat léčivé byliny. Ale kde tu vyhovující stravu brát?

Přehnojená a přešlechtěná zelenina bez chuti i zvířata chovaná v metabolických klecích moc síly a pevného zdraví neslibují. Stále více lidí si tak hledá přímo cestu k malým pěstitelům a chovatelům. Je jich tolik, že se hovoří o módě, o velmi předražené módě.

O stavu naší zemědělské půdy přišli diskutovat agrární analytik Petr Havel a farmář a předseda Aliance pro energetickou soběstačnost Pavel Šich.

Dovážíme takové potraviny, které kupujeme

Martina: Lidé mají stále větší výhrady k tomu, co jedí. O kvalitě potravin se u nás diskutuje více než před tím. Jak se kvalita našich potravin jeví vám?

Petr Havel: Z pohledu bezpečnosti máme teď potraviny lepší. Z pohledu nutriční hodnoty a vlivu na zdraví máme zřejmě v mnoha případech potraviny horší, protože nejsou pěstovány a vyráběny přirozeně.

Martina: Jak vidí kvalitu našich potravin farmář?

Pavel Šich: Kvalita potravin se řídí tím, co si kupujeme. Trh – tedy i supermarket, se přizpůsobuje tomu, co spotřebitel žádá. Takže taková ta klišé, která se týkají třeba polských potravin, tak s tím úplně nesouhlasím. Jedná se o to, že se sem dováží takové potraviny, které poptáváme.


Pavel Šich: Naše potraviny jsou cenově zhruba na stejné úrovni jako německé potraviny, ale je dokázáno, že německý párek obsahuje více masa než ten český. To souvisí s tím, že my si to necháme líbit.

Znamená to, že třeba produkty, které nakupujeme my, by německý spotřebitel hodil obchodníkovi na hlavu. Další rozdíl je v tom, že třeba ve francouzských supermarketech, které jsou stejné jako ty u nás, mají mnohem více zboží z regionu.

V supermarketech by měly být lokální potraviny

Když do toho samého supermarketu přijedu třeba v Kolíně, tak jsou tam potraviny z Německa, z Polska, Holandska. V tomhle vidím problém. Měly by se spotřebovávat v místě, kde se vypěstují nebo vyrobí.

Petr Havel: Chybí nám zdravý lokální patriotismus. Když padla železná opona, tak začal úprk směrem k západnímu zboží. Teď se pomalu začínáme vracet k tomu našemu.

Máme tradici z Rakouska-Uherska, jen nám komunista přetrhl kontinuitu malých soukromých farem

Martina: Zatímco na počátku tisíciletí spotřebovali zemědělci na hektar méně než 80 kilo průmyslových hnojiv, tak v roce 2012 to bylo 120 kg.

Petr Havel: V předlistopadové době to bylo dokonce 280 kg.

Martina: Řekněte mi, co byste poradili lidem, kteří mají zájem být potravinově soběstační. Je tento trend reálný?

Pavel Šich: Být potravinově soběstačný lze, ale velmi obtížně.

Martina: A která z variant potravinové soběstačnosti tedy: individuální, lokální a národní, vám přijde smysluplná?

Pavel Šich: Za mě je to lokální. Já se snažím vytvořit potraviny tak, abych zásoboval nejbližší okolí zhruba do 50 km. Nemůžu je vozit do Brna, protože cesta by je prodražovala. Mít tisícihlavý kravín je hloupost.

Farmář Pavel Šich

Před válkou byl v každé vesničce mlýn, farmář vyrobil obilí a prodal ho na místním trhu. Dá se to aplikovat i dnes. Funguje to v Rakousku i ve Švýcarsku. My jsme bývalé Rakousko-Uhersko, jen nám komunista přetrhl kontinuitu malých soukromých farem.

7% velkých farem hospodaří na 70% půdy a zabezpečuje 80% veškeré zemědělské produkce

Petr Havel: My tady máme necelý tisíc velkých zemědělských podniků, zatímco malých rodinných farmářů je 27 tisíc. Počet malých farmářů pořád stoupá.

Pavel Šich: Problém ale je, že 7% velkých farem hospodaří na 70% půdy.

Petr Havel: A zabezpečuje 80% veškeré zemědělské produkce. Takže tam je to koncentrované.

Pavel Šich: Stále se pokračuje v tom, co se dělalo před revolucí. Do zemědělství tenkrát přišla minimalizace, chemické hnojení a snižování živočišné produkce. A to byla špatná cesta. Teď vidíme, v jakém stavu máme zemědělskou půdu. Je v katastrofálním stavu.

Je to nedostatkem organické hmoty v půdě. Když zemědělský podnik hospodaří na 5 tisíci hektarech a nemá dobytek, tak hnojí jen anorganicky a nevrací organickou hmotu do půdy. A půda postupně degraduje.

Půda je jenom držákem na rostliny. Efektivita se dohání hnojivy


Petr Havel: Říká se, že v dnešní době je půda jenom držákem na rostliny a ono to není daleko od pravdy. Právě kvůli chybějící organické hmotě.

Petr Havel: Stav půdy je obrovským problémem České republiky a zdaleka ne jenom pro zemědělce. Protože víc jak 50% veškeré zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí.

50% veškeré zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí

To mimo jiné znamená, že když u nás zaprší, tak se voda nevsákne, steče do koryt vodních toků a máme povodně. Nebo v opačném případě, když se nezadrží voda v krajině, tak máme sucho, protože klesá hladina spodní vody.

Jestliže se dlouhodobě splavuje horní vrstva z polí, výsledkem je, že nemá dostatečnou kvalitu a nemá výnosy. Efektivita se dohání hnojivy. Na půdě začíná úplně všechno.

Trochu se to ale mění, nutí nás k tomu EU. Nevím, jestli bychom se sami donutili.

Snažíme se chovat k půdě tak, abychom ji předali další generaci, nechováme se k ní jako zaměstnanci

Martina: Pane Šichu, vy jste před třemi roky začal z bývalého JZD budovat rodinou a energeticky i potravinově soběstačnou farmu, takže vy jste tu půdu podědil. V jakém byla stavu?

Pavel Šich: My jsme přebírali půdu po intenzivním neboli konvenčním zemědělství. První rok jsme měli malé výnosy. Tak jsme začali pátrat, v čem je problém. V půdě jsme objevili nedostatek organické hmoty, nedostatek dusíku, fosforu, draslíku a podobně.

Nemůžeme se stát hned ekofarmou, protože ta půda je mrtvá. Začínali jsme tedy jako konvenční zemědělci a každý rok zvedáme podíl organického hnojiva, abychom do několika let mohli hospodařit úplně ekologicky.

Když řeknu ekologicky, myslím přirozeně a šetrně. To znamená, že hnojíme kompostem, hnojem a digestátem (pozn. redakce: Digestát je zbytek po fermentačním procesu vznikající anaerobní fermentací při výrobě bioplynu. Hnojení digestátem je podobné jako při hnojení kejdou).

Pavel Šich a jeho farma

Každý rok oráme a snažíme se obnovit meziplodiny, čímž zaoráváme organickou hmotu a tím se snažíme tu zničenou půdu trochu nastartovat. Je to minimálně na dekádu.


Pavel Šich: Snažíme se chovat k půdě tak, abychom ji předali další generaci, nechováme se k ní jako zaměstnanci.

Vždy existuje lákavá nabídka rozházet po poli ledek nebo zaorat anorganické hnojivo

Velký problém akciovek je, že v roční bilanci musí být v pozitivních číslech. Vždy existuje lákavá nabídka rozházet po poli ledek nebo zaorat anorganické hnojivo. Je to líbivé, jsou tam vysoké výnosy. Ale je to na dluh něčeho.

Problém je, že akciovky mají půdu pronajatou. Smlouva je pro majitele nevýhodně postavená a má dlouhou výpovědní lhůtu. Majitel může jen koukat, jak se jeho půda „vybydluje“. Družstvo má výborné výsledky, ale na dluh té půdy.

Petr Havel: Když člověk nepracuje na svém, ale na pronajatém, je vždycky vztah k půdě horší.

Stát nezajímalo, že majitelé půdy jsou nuceni podepisovat nevýhodné smlouvy, protože vlastník je komplikace

Česko je plné paradoxů. Máme největší scelenou plochu polí na světě, ale máme zcela atomizované vlastníky (tři miliony). A nebyla žádná státní vůle, aby tito drobní vlastníci byli vedení k tomu, aby uměli hájit svůj pozemek.

Proto pak podepisují ty naprosto nevýhodné smlouvy. A nikdo jim neřekl, že půda tím, že odplývá z polí do řek a do moří, ztrácí bonitu. A roční ztráty, o které přicházejí ti vlastníci, jdou do miliard. Stát to nezajímalo, protože vlastník je komplikace.

Mělo by velmi silně zaznít: Jestliže budeme dále hospodařit stejně jako doposavaď, vy - tři miliony občanů - přicházíte o svůj majetek.

Obnova 1 cm3 ornice bez naší pomoci trvá 100 let

Martina: Je tady nějaká vůle změnit vztah k půdě? Pozapomněli jsme totiž, že je to životadárná složka našeho života.


Petr Havel: Pokud nám zmizí 1 cm ornice, bez naší pomoci se bude obnovovat 100 let.

Petr Havel: Nemyslím si, že je to zcela ztracené. Pomoci může kombinace tří faktorů. Jednak ti vizionáři, jako je tady pan kolega Šich, jednak ekonomický tlak, tedy že se budou muset dodržovat nějaká pravidla, jinak přijde sankce, a třetí věc je laická veřejnost. Lidé to vidí na povodních a suchu.

Martina: A jak dlouho si myslíte, že bude pokračovat trend: půda nerodí = přidáme umělá hnojiva.

když půda nerodí, přidáme anorganická hnojiva

Petr Havel: Jsem optimista a říkám, že nejhorší situaci už máme za sebou.

Přece jen na více místech než dříve dáváme organickou hmotu, více dodržujeme osevní postupy. Lepší se to, ale jde to pomalu.

Pavel Šich: Já jsem pesimista. Kolega má sice pravdu, ale já vidím problém v tom, že se změnil způsob života na venkově. Tam pramení vztah k půdě. Lidé začali pracovat ve městech, na venkově zůstalo málo produktivních lidí. Ta půda se kolektivizovala, takže vymřela malá zemědělská družstva. Dřív zemědělství dělala živočišná výroba.

Když pojedete venkovem, uvidíte, že vedle každé vesničky stál kravín a prasečák. Dělalo se na malých strojích, které nebyly sice tak efektivní, ale zaměstnaly místní lidi. Hlavním tématem na vesnici bylo zemědělství.

Krávy v kravíně

Věci se daly řešit i dle počasí. Teď jsou družstva, která na pole dojíždí traktorem i 60 km.

Největší problém v té přeměně vidím právě v tom držení půdy velkými družstvy. Takže dokud zákony umožní mít podepsané takovéto nesmyslné a nevýhodné smlouvy s vlastníky, tak se ta situace nezmění.

Petr Havel: Představitelé velkých družstev zastrašovali majitele pozemků tím, že když to s nimi nepodepíší, budou se muset o půdu starat sami.

Pavel Šich: Ta situace je teď zoufalá. Konvenční zemědělec to dobrovolně dělat nebude. A když se mu pořád vyplatí, aby hnojil anorganicky a k půdě se choval minimalisticky, nikdo ho nedonutí, aby se změnil.

Druhý díl: Farmář: Čím hůř se chováme k půdě, tím víc máme nemocné rostliny. Musíme je léčit a zbytky léků jíme v potravinách
Třetí díl: Bio a eko je marketingový příběh. Je to nástroj, kterým lze prodat dráž, říká zemědělský analytik Petr Havel

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.