Zedník, advokát, obhájce disidentů, reformátor vězeňství. Všechny role Milana Hulíka

Úkolem advokáta bylo klienty nejen hájit, ale také navštěvovat je ve vězení. Nosit jim pomeranče nebo cigarety. Především jim ale nosit zprávy z domova. Stýkáme se dodnes. Každý z těch lidí, které jsem obhajoval je mým velice dobrým známým. Milan Hulík

„Přestože jsem měl samé jedničky, jako syn politického vězně jsem studovat nemohl. Proto jsem se vyučil zedníkem. Až v době pražského jara jsem byl přijat nejdřív na stavební průmyslovku, později na práva. Technické vzdělání není na škodu. Před dvěma lety jsem si zkoušel omítnout zeď a malta na zdi držela," popisuje svoji strastiplnou cestu za vzděláním Milan Hulík.

Syn nepřítele státu

Otec Milana Hulíka byl odsouzen za protistátní činnost na 12 let. Propuštěn byl teprve v prosinci 1967, krátce před vypuknutím pražského jara. Právě osobní zkušenost s vězněním otce, ovlivnila i další polistopadovou činnost Milana Hulíka. „Byla to jedna z věcí, která mě vedla tomu, že jsem vězeňství po převratu šéfoval, ve snaze ho humanizovat. V kritických letech mi táta samozřejmě chyběl. Musel jsem otce zastat. Mamince jsem se snažil pomáhat, aby na to zůstala sama."

Obhájce disidentů

Samostatnou advokátní praxi zahájil doktor Hulík po nejrůznějších peripetiích až v roce 1979. Brzy se stal vyhledávaným advokátem disidentů. „Risk jsem v tom neviděl. Věděl jsem, že se jako zedník uživím. Navíc jsem měl bratra v zahraničí a řekl jsem si, že když mě vyhodí z advokacie, tak podepíšu Chartu 77 u Dany Němcové a odjedu do Německa za bratrem."

Obhajovat disidenty nebylo podle Milana Hulíka nic jednoduchého. „Obhájců, kteří obhajovali disidenty, nás v republice bylo asi jenom pět nebo šest. Člověk musel samozřejmě vystupovat jako socialistický advokát, tedy hájit socialistickou zákonnost. Sem ovšem patří i základní trestní zásady jako presumpce neviny nebo právo na obhajobu. Advokacie v této době už byla jiná než v padesátých letech. Advokáti si tak mohli dovolit hájit svoje klienty podle zásad trestního práva. Já jsem vždycky každého obhajoval na zproštění. Nejen na mírnější trest. Disidenty jsem ale nejen obhajoval, navíc jsem se s nimi stýkal.“

Jak vzpomíná Milan Hulík na svoje působení v komisi vyšetřující události 17. listopadu? A jak hodnotí polistopadový vývoj? Poslechněte si celý záznam pořadu Hovory a dozvíte se víc