Ze semínka lnu udělá ubrus. Josef Fidler miluje tradiční tkalcovské umění

Josef Fidler je vyznavačem tradičního zpracování lnu. Jak říká, podstatou jeho života je vracet vše, co bylo původní, zpět do života. „Nesnesl bych, aby se lidskou prací mrhalo. Naši předkové nedělali nic zbytečně a já v tom chci pokračovat,“ říká tkadlec, který pro svou práci žije.

Tradice pěstování lnu na Veselém Kopci

Tkadlec Josef Fidler pomáhá obnovovat tradici pěstování a zpracování lnu ve skanzenu na Veselém Kopci. Přímo v areálu skanzenu je políčko, kde se len pěstuje. Výsev lnu začíná v dubnu až květnu. V červenci len kvete a vyniká blankytně modrou barvou.

„Když vidím ten modrý lán, říkám si, co je víc? Český len nebo francouzská levandule? Já v tom mám tedy naprosto jasno,“ usmívá se Josef Fidler.

Na kochání ale moc času není. Místo květů se brzy vytvoří tobolky se semeny. A ty jsou ukazatelem zralosti vlákna. Len se vytrhává, když jsou tobolky zelenožlutohnědé. To je len nejkvalitnější. A to se děje v srpnu.

Len se vytrhává i s kořeny a nechává se schnout v útvaru zvaném kaplička. Poté se lněné stonky zpracovávají pomocí drhlenu.

Co se děje v pazderně

Len se zpracovával v pazdernách. Na Veselém kopci  je právě taková suška lnu k vidění i s původním vybavením. Název pazderna je odvozen od slova pazdeří. A to je vysušený vnitřek stonků lnu. Jsou to vlastně piliny. I ty ale naši předkové dokázali využít.

Sušky stály mimo vesnici. Stačila totiž jiskra a popelem by lehla nejen pazderna, ale i celá vesnice.

Pazdeří je odpad, který se nevyhodí

Skutečně usušený len byl až v září, spíše v říjnu. V té době se len se mohl začít zpracovávat. Svazek stonku se nalámal, nejdřív ručně a pak přišla ke slovu trdlice.

„Od toho vzniklo i trdlo, protože když se nesoustředíte a necháte si tam palec, tak si ublížíte,“ směje se Josef Fidler.

„Ze lnu je vlastně jediný odpad a to jsou slupky z tobolek, ale i ty se využívaly v tabákovém průmyslu na výrobu cigaretových papírků,“ vysvětluje tkadlec.

Potěrání a vochlování

Když se len nalámal, přišel ke slovu potěrák. To je dřevěná destička s hrankou. Svazek stonků lnu se potěrákem přejíždí, a tím se z něj dostává zbytek pazdeří a hrubá koudel. Z té se vyráběly provazy.

Při vochlování se svazkem stonků lnu projíždí mezi deskou s hroty a dochází k vyčesávání lepší koudele a oddělování jednotlivých vláken|foto:Petr Slíva

Další fází úpravy lnu je vochlování. Svazkem stonků lnu se projíždí mezi deskou s hroty a dochází k vyčesávání lepší koudele a oddělování jednotlivých vláken. Deska s hroty vypadá jako kartáč. Vochluje se tak dlouho, až zůstanou jen ta nejjemnější vlákna. Těm se říká lénka. A mezi hroty zůstává koudelka. Jemnější koudel se využívala na hrubou přízi. Vyráběly se z ní pytle, plachty a různá plátna.

„Koudelka je také vynikající pomůcka pro instalatéry. Když se přiřítí studená vlna pod tlakem, tak se len umí nafouknout a utěsní mezery. Dokáže také vyvolat tlaky vody v potrubí, což žádný silikon nemůže nahradit,“ říká Josef Fidler.

Panenkou to končí

Když je hladkých vláken vytvořených ze stonků lnu zhruba metr na délku, tak se v polovině přehnou a svážou. Vznikne panenka.

„Panenku si beru do chalupy na Betlémě v Hlinsku, kde ještě asi čtrnáct dnů schne. Začátkem listopadu si vezmu vřetánko a v chalupě předu. Z příze pak vyrábím lněné ubrusy, které nás už brzy budou reprezentovat ve světě. Na to se moc těším,“ uzavírá  tkadlec Josef Fidler.