Že hraju s filmovými bardy, jsem si naštěstí neuvědomoval. Svázalo by mě to trémou, přiznává Luboš Veselý
„Herectví pro mě nikdy nebylo úplně top. Netoužil jsem být hercem. Nechtěl jsem zářit,“ svěřuje se Luboš Veselý v Blízkých setkáních Adély Gondíkové. Přesto natočil přes 60 filmů a ztvárnil nespočet divadelních rolí. Jak po letech vzpomíná na natáčení s hereckými legendami ve filmu Skalpel, prosím? Proč sám odmítá mentorovat mladé kolegy? Jaké to je nepromluvit ve filmu ani slovo? A proč po šedesátce začal skákat s padákem?
„Herectví pro mě nikdy nebylo úplně top. Netoužil jsem být hercem. Nechtěl jsem zářit. Po všemožných zákrutách, které mi život přinesl, ale můžu říct, že herectví je vlastně profese nejzajímavější,“ přiznává v Blízkých setkáních Luboš Veselý.
Už ve svém prvním filmovém snímku Skalpel, prosím z roku 1985 přitom hrál po boku hereckých legend. „Byl jsem mladý a to, že točím s Miroslavem Macháčkem, jsem si vůbec neuvědomoval. Stejně jako když jsem točil s legendárním panem Peškem. Bral jsem to, že to tak prostě je. Vážit jsem si toho začal až později.“
V roce 2024 si Luboš Veselý zahrál po boku Oldřicha Kaisera ve filmu Zahradníkův rok, který za roli získal Českého lva. „Byla to krásná práce. Oldřich je v naší kotlině top herec. Nepromluvit ve filmu ani slovo, a přitom nedělat pantomimu, je strašně těžké. Trochu pomáhalo chronologické natáčení, ale Olda je prostě hrozně dobrý herec,“ dodává obdivně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
