Zdroj aneb Ze života šťastného rockera Romana Dragouna. Časosběrný dokument ve vzájemném potkávání se dvou přátel

17. listopad 2016
Roman Dragoun

Život Romana Dragouna v obrazech jeho hudby, tatínkových maleb, zahradního kapelového auta. Roman Dragoun jako rocková legenda, před pár lety uvedená do beatové síně slávy. „Žánrově se jeho hudba blíží řečišti, ve kterém se pohybuje Sting, Stevie Wonder nebo Phil Collins,“ píše textař řady jeho písní, básník Milan Princ.


Roman DragounTeď hraju v pěti kapelách, který všechny hrajou, všechny fungujou. Jsou to Progres, Futurum, T4, His Angels a Supergroup. Do toho občas ještě s B Side Bandem a jezdím sám. Takže toho mám docela dost. Ale je to nádherný, protože to jsou různý party, různý prostory. A jednou člověk hraje sám pro pár lidí, pak je to zase v nějaký hale pro tisíc nebo i dva tisíce lidí. Je to krásný. Kdo může dělat to, co ho baví?! Vážím si toho.

Roman Dragoun jako syn malíře a básníka a sám jako otec a děda. Má pět dětí a během bezmála tříletého natáčení bylo počato a zrozeno deváté vnouče. Křtil jsem ho v půlce srpna. Jsem totiž nejen dokumentarista, ale taky (a možná především) kněz. Roman se narodil v Písku, žije všude a přitom naplno v místě, kde právě je. Bydlí v Brně. V romantickém zahradním domku s malým bazénkem a rockovou muzikou.

Podobá se odvrácené straně měsíce

Jako zpěvák, skladatel a klávesista působí na hudební scéně od poloviny 70. let. Z rodného Písku se přestěhoval do Brna, kde působil ve skupině Regenerace a poté se stal členem Progres 2, se kterými natočil slavné album Třetí kniha džunglí (jeho skladba Muž, který se podobá odvácené straně měsíce se stala rockovou písní roku 1982).


Roman DragounJá jsem člověk, který žije přítomností. Já nic neplánuju. Lidi si naplánujou tisíc věcí a nakonec to, že jo. Až to přijde, tak to přijde. Cokoliv v podstatě. Nestarejte se, co vám přinese den příští. Stačí tenhleten den. Lidi buď žijou v minulosti, furt vzpomínají, jak bylo, anebo přemýšlí, jak bude. A ta přítomnost, což je vlastně ten Bůh, kterej se v nás projevuje, to je přítomnost. Bůh je přítomnost, že jo. Aspoň si myslím já. Takže to jim vlastně protejká mezi prsty a je to škoda.

V roce 1983 z Progresu odchází a zakládá skupinu Futurum, se kterou postupně nahrává alba Ostrov Země (Panton 1984) a Jedinečná šance (Supraphon 1987). Na podzim 1984 získává cenu za zpěv na pražském festivalu Jany Koubkové – Vokalíza. V roce 1988 přijímá nabídku Michala Pavlíčka a stává se členem skupiny Stromboli (album Shut Down, Panton 1989).

Ježíš a oratorium pro papeže

Po rozpadu kapely v roce 1990 se podílí na mnoha hudebních projektech: spolupracuje s Bárou Basikovou, Michalem Pavlíčkem, Ravenem, Marakanou, Pavlou Kapitánovou, Leonou Machálkovou a hlavně skládá nové skladby. V roce 1996 mu vychází první sólové album Stín mý krve, které produkoval Michal Pavlíček za účasti špičkových jazzových i rockových osobností (Karel Růžička, Roman Pokorný, Michal Pavlíček, Jan Seidl...).

Od jara 1996 zpívá Roman Dragoun také titulní roli v muzikálu Jesus Christ Superstar a společně s Lucií Bílou zpívá v Oratoriu k poctě svatého Vojtěcha při návštěvě papeže Jana Pavla II. V roce 2000 mu vychází druhé sólové album Slunci blíž, na kterém se podílejí opět špičkoví muzikanti: Mireček Chyška, Jiří Kovář, Olin Nejezchleba, Filip Jelínek, Musa Imran Zangi, Karel Růžička jr., Jan Seidl, Guma Kulhánek a Martin Lehký.


Zdroj aneb Ze života šťastného rockera Romana Dragouna
Autor dokumentu:
Jan Hanák
Dramaturgie: Lenka Svobodová

Víra, láska a pokora

Dnes je mu 60 a vydává album Samota. Víra, láska a pokora se jako červená nit táhnou tvorbou Romana Dragouna. Otevřete svá srdce, protože i hudba může být očišťující a čas se může alespoň na chvíli zastavit.

Spustit audio
autor: Jan Hanák