Zdeněk Sternberg: Můj hrad, můj dům. Dokument ze série Modrá krev o potomcích české šlechty
Se Zdeňkem Sternbergem jsme prostě museli mluvit o hradu. Hradu, který nikdy ve své historii nepatřil jinému rodu než tomu, který mu dal jméno, a kde jeho otec za komunistů dokonce dělal kastelána. Po roce 1989 se jeho syn Zdeněk vrátil z exilu v Rakousku a převzal rodinný majetek navrácený v restituci. Jaké to je, když si památkáři odvážejí do opravy závěsy, které vyšívala prababička? Jak se zachraňuje sbírka rodinných miniatur z už znárodněného zámku?
Když v roce 2009 Tomáš Černý a Martin Groman natočili dokument s bratry Františkem a Antonínem Kinskými, netušili, kam až to dospěje. V dalším roce přibyl Zdeněk Sternberg, po něm Antonín Bořek Dohalský, Tomáš Czernin… Z jednoho dokumentu vznikla série Modrá krev.
Zdeňka Sternberga asi výstižně popisuje historka Vladimíra Votýpky. Když se poprvé potkali v Praze v roce 1990, šli městem a míjeli holičství. Zdeněk Sternberg se zamyslel a říká: „Měl bych se dát ostříhat, ale počkám s tím do Vídně.“ A když Vladimír Votýpka namítl, že tady by to měl hned a jistě levnější, odpověděl, že to mu nepřijde fér. Ve Vídni prý bere plat, tak by bylo správné ho tam také utratit.
Stejně se dnes Zdeněk Sternberg chová také ke svému hradu. Jak sám říká, není to podnikání, ale spíše hospodaření. „Tady nejde o zisk, ale všechno, co hrad vydělá, jde zase do něj.“ Prostě solidní podnik.
Bonusový rozhovor
Po premiéře dokumentu následovala debata s tvůrci o tom, jak dnes žijí potomci šlechtických rodů. Poslechněte si
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
