Zdeněk Štěpánek: Válečná Odyssea budoucí herecké legendy

16. duben 2015

Slavný herec a zakladatel rozvětveného hereckého rodu, jehož kořeny vedou až k vlasteneckému divadelníku Janu Nepomuku Štěpánkovi. Filmový představitel Jana Husa, Jana Žižky, Mikuláše Dačického nebo také Maršála z Čapkovy Bílé nemoci. Pozoruhodných rolí Zdeňka Štěpánka na divadle, kde také úspěšně režíroval a pracoval autorsky, bychom mohli jmenovat bezpočet. Herec měl ale také přebohatou válečnou zkušenost. Zdeněk Štěpánek poznal prostředí rakouské armády i československých legií, s nimiž objel půlku světa, málem zemřel hladem a zapomněl česky. Pracoval jako pekař, hoteliér nebo carský úředník.

Štace ve stínu války

Zpráva o mobilizaci zastihla Zdeňka Štěpánka na abiturientském večírku v rodném Rakovníku. Jako mladý člen potulných komediantských společností trávil tehdy většinu času na štacích. V rodném městě se ocitnul poté, co od jedné živořící asociace odešel. Ačkoli Štěpánek vnímal nejistotu léta 1914, nastoupil ještě před vypuknutím války k spolku ředitele Jičínského do Letovic na Moravě. Lidé ostatně v neblahé době po zábavě prahli, a tak se daly očekávat nabité sály. Štěpánkovi tehdy nebylo ještě ani osmnáct let a i když věděl, že bude muset také narukovat, budoucností se příliš netrápil.

Jednotlivé zastávky na šňůře divadelní společnosti ředitele Jičínského na přelomu let 1914 a 1915 byly ale výrazně poznamenány odvody herců k vojsku. V průběhu roku 1915 došlo i na Zdeňka Štěpánka. Narukoval k 2. zeměbraneckému jízdnímu hulánskému pluku do Vysokého Mýta. Koní si ale zpočátku moc neužil, protože jich byl nedostatek a výcvik tak musel probíhat pěšky. V rámci vnitřních přesunů byl Štěpánek poslán k 1. polskému hulánskému pluku Rudolfa rytíře Brudermanna. Místem určení byla Halič, alev důsledku válečných událostí musela být jednotka přemístěna dál do zázemí. Na jaře 1915 se tak Štěpánek ocitl v Olomouci.

Facka se šťastným koncem

V hanácké metropoli se mladý Štěpánek stihl rozloučit s otcem, který za ním přijel neočekávaně místo matky. Ve městě ale mohla Štěpánkova anabáze také velmi rychle skončit, protože se právě po pohnutém rozchodu s otcem dostal do konfliktu s nadřízeným důstojníkem, kterému za sprosté urážky nakonec Štěpánek uštědřil facku. Tento přetěžký počin ale nakonec neměl následky, jelikož Štěpánek utekl a díky pomoci velícího setníka se nakonec ze svého provinění nemusel zodpovídat ani vojenskému soudu. Brzo po této bohatýrské zkušenosti už Štěpánek odjížděl na haličskou frontu.

Ruští kozáci

Pod kozáckým kopím a kulometnou palbou

Podle svých záznamů prošel Štěpánek během léta 1915 těžkými boji u Lucku a Malinówky a zažil peklo u Bugu, kde se ocitl v kozáckém zajetí. Ještě před tím se v polorozbořeném domě v Malinówce poprvé seznámil s legionářskými myšlenkami. Jediný zbylý obyvatel této vsi, původem Čech, mu totiž poskytl jedno číslo časopisu Čechoslovan. Do legií byla ale ještě cesta dlouhá. Hned v prvních chvílích zajetí mohla jeho pouť skončit, když do houfu kozáky odváděných rakouských zajatců začaly pálit vlastní kulomety a děla, jimž mladý herec v uniformě o vlásek unikl.

Únik z „tábora smrti“

Stejně jako mnozí jiní zajatí Češi, musel i Štěpánek absolvovat děsivou zkušenost zajateckého tábora v Dárnici u Kyjeva. Málem v táboře zemřel jako tisíce jiných. Díky šťastné náhodě za pomoci tenoristy oděské opery Mančála se mu nakonec podařilo ze zoufalé situace vymanit a dostat se do vlídnější části tábora s lepší stravou a možností pracovat venku. Štěpánek prý tehdy pracoval ve skladu s kožešinami a jako lesní dělník. Na Silvestra roku 1915 se mu podařilo utéci do Kyjeva, kde nakonec našel práci v městské pekárně. Štěpánkovo postavení se nyní ukazovalo v daleko příznivějších barvách. V Kyjevě žilo a pracovalo spoustu Čechů, kteří mu pomohli a znovu se dostal i k divadlu.

Pohádka o dobré víle a setkání s Masarykem

K fantastickým Štěpánkovým dobrodružstvím v Kyjevě přispěla i tajemná kráska jménem Olga, díky níž se dostal i do opery a prý dokonce nastoupil pod pseudonymem Sidon Vikentievič na místo městského úředníka. Podle poutavých Štěpánkových pamětí připomínajících někdy až hrabalovské pábení se budoucí ikona českého divadla stala ještě ředitelem hotelu Praha v Kyjevě, v němž vítala Milana Rastislava Štefánika i samotného Masaryka. Budoucí československý prezident prý dokonce navštívil jedno Štěpánkovo představení a s hercem i promluvil. V kyjevských ulicích prý pak novopečený úředník Svazu zemských měst viděl i ruského cara Mikuláše.

Ruský car Mikuláš II. v roce 1917

Znovu válečná vřava a konečně domov

V Kyjevě bylo Štěpánkovi dáno prožít těžké boje občanské války i dobytí města bolševiky v únoru roku 1918. Blížící se německé vojsko donutilo československé legionáře opustit město. Odchází s nimi i úředník Sidon Vikentievič, který byl, už pod svým pravým jménem, přidělen k 3. pluku Jana Žižky z Trocnova československých legií. Tam strávil ještě plné dva roky. V létě zažil boje s bolševiky v okolí Čeljabinsku, válčil u Jakatěrinburku a s Němci u Trojicka, kde podle svých vzpomínek utrpěl zranění. Poté, co mu vyjmuli z nohy tři kulky, strávil nějaký čas v legionářském lazaretu. Jeho dobrodružství ale neskončilo. Nachomýtl se nyní dokonce k tajemné vraždě dívky s podivnými okolnostmi. V Jakatěrinburku dostal rozkaz nastoupit mezi legionářské umělce, kteří měli pozvedat morálku ve vojsku. Jako člen vojenského divadelního souboru se Štěpánek konečně pustil na dobrodružnou cestu po moři do Evropy. Z Vladivostoku plul přes Čínu, Singapur, Indii, Cejlon a Suez až do Terstu. Na české půdě stanul po více jak pěti letech v září 1920. V armádě však Zdeněk Štěpánek nezůstal. Čekala ho scéna vinohradského divadla.

autor: Václav Nájemník
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.