Zdeněk Štěpánek: Válečná Odyssea budoucí herecké legendy

16. duben 2015

Slavný herec a zakladatel rozvětveného hereckého rodu, jehož kořeny vedou až k vlasteneckému divadelníku Janu Nepomuku Štěpánkovi. Filmový představitel Jana Husa, Jana Žižky, Mikuláše Dačického nebo také Maršála z Čapkovy Bílé nemoci. Pozoruhodných rolí Zdeňka Štěpánka na divadle, kde také úspěšně režíroval a pracoval autorsky, bychom mohli jmenovat bezpočet. Herec měl ale také přebohatou válečnou zkušenost. Zdeněk Štěpánek poznal prostředí rakouské armády i československých legií, s nimiž objel půlku světa, málem zemřel hladem a zapomněl česky. Pracoval jako pekař, hoteliér nebo carský úředník.

Štace ve stínu války

Zpráva o mobilizaci zastihla Zdeňka Štěpánka na abiturientském večírku v rodném Rakovníku. Jako mladý člen potulných komediantských společností trávil tehdy většinu času na štacích. V rodném městě se ocitnul poté, co od jedné živořící asociace odešel. Ačkoli Štěpánek vnímal nejistotu léta 1914, nastoupil ještě před vypuknutím války k spolku ředitele Jičínského do Letovic na Moravě. Lidé ostatně v neblahé době po zábavě prahli, a tak se daly očekávat nabité sály. Štěpánkovi tehdy nebylo ještě ani osmnáct let a i když věděl, že bude muset také narukovat, budoucností se příliš netrápil.

Jednotlivé zastávky na šňůře divadelní společnosti ředitele Jičínského na přelomu let 1914 a 1915 byly ale výrazně poznamenány odvody herců k vojsku. V průběhu roku 1915 došlo i na Zdeňka Štěpánka. Narukoval k 2. zeměbraneckému jízdnímu hulánskému pluku do Vysokého Mýta. Koní si ale zpočátku moc neužil, protože jich byl nedostatek a výcvik tak musel probíhat pěšky. V rámci vnitřních přesunů byl Štěpánek poslán k 1. polskému hulánskému pluku Rudolfa rytíře Brudermanna. Místem určení byla Halič, alev důsledku válečných událostí musela být jednotka přemístěna dál do zázemí. Na jaře 1915 se tak Štěpánek ocitl v Olomouci.

Facka se šťastným koncem

V hanácké metropoli se mladý Štěpánek stihl rozloučit s otcem, který za ním přijel neočekávaně místo matky. Ve městě ale mohla Štěpánkova anabáze také velmi rychle skončit, protože se právě po pohnutém rozchodu s otcem dostal do konfliktu s nadřízeným důstojníkem, kterému za sprosté urážky nakonec Štěpánek uštědřil facku. Tento přetěžký počin ale nakonec neměl následky, jelikož Štěpánek utekl a díky pomoci velícího setníka se nakonec ze svého provinění nemusel zodpovídat ani vojenskému soudu. Brzo po této bohatýrské zkušenosti už Štěpánek odjížděl na haličskou frontu.

Ruští kozáci

Pod kozáckým kopím a kulometnou palbou

Podle svých záznamů prošel Štěpánek během léta 1915 těžkými boji u Lucku a Malinówky a zažil peklo u Bugu, kde se ocitl v kozáckém zajetí. Ještě před tím se v polorozbořeném domě v Malinówce poprvé seznámil s legionářskými myšlenkami. Jediný zbylý obyvatel této vsi, původem Čech, mu totiž poskytl jedno číslo časopisu Čechoslovan. Do legií byla ale ještě cesta dlouhá. Hned v prvních chvílích zajetí mohla jeho pouť skončit, když do houfu kozáky odváděných rakouských zajatců začaly pálit vlastní kulomety a děla, jimž mladý herec v uniformě o vlásek unikl.

Únik z „tábora smrti“

Stejně jako mnozí jiní zajatí Češi, musel i Štěpánek absolvovat děsivou zkušenost zajateckého tábora v Dárnici u Kyjeva. Málem v táboře zemřel jako tisíce jiných. Díky šťastné náhodě za pomoci tenoristy oděské opery Mančála se mu nakonec podařilo ze zoufalé situace vymanit a dostat se do vlídnější části tábora s lepší stravou a možností pracovat venku. Štěpánek prý tehdy pracoval ve skladu s kožešinami a jako lesní dělník. Na Silvestra roku 1915 se mu podařilo utéci do Kyjeva, kde nakonec našel práci v městské pekárně. Štěpánkovo postavení se nyní ukazovalo v daleko příznivějších barvách. V Kyjevě žilo a pracovalo spoustu Čechů, kteří mu pomohli a znovu se dostal i k divadlu.

Pohádka o dobré víle a setkání s Masarykem

K fantastickým Štěpánkovým dobrodružstvím v Kyjevě přispěla i tajemná kráska jménem Olga, díky níž se dostal i do opery a prý dokonce nastoupil pod pseudonymem Sidon Vikentievič na místo městského úředníka. Podle poutavých Štěpánkových pamětí připomínajících někdy až hrabalovské pábení se budoucí ikona českého divadla stala ještě ředitelem hotelu Praha v Kyjevě, v němž vítala Milana Rastislava Štefánika i samotného Masaryka. Budoucí československý prezident prý dokonce navštívil jedno Štěpánkovo představení a s hercem i promluvil. V kyjevských ulicích prý pak novopečený úředník Svazu zemských měst viděl i ruského cara Mikuláše.

Ruský car Mikuláš II. v roce 1917

Znovu válečná vřava a konečně domov

V Kyjevě bylo Štěpánkovi dáno prožít těžké boje občanské války i dobytí města bolševiky v únoru roku 1918. Blížící se německé vojsko donutilo československé legionáře opustit město. Odchází s nimi i úředník Sidon Vikentievič, který byl, už pod svým pravým jménem, přidělen k 3. pluku Jana Žižky z Trocnova československých legií. Tam strávil ještě plné dva roky. V létě zažil boje s bolševiky v okolí Čeljabinsku, válčil u Jakatěrinburku a s Němci u Trojicka, kde podle svých vzpomínek utrpěl zranění. Poté, co mu vyjmuli z nohy tři kulky, strávil nějaký čas v legionářském lazaretu. Jeho dobrodružství ale neskončilo. Nachomýtl se nyní dokonce k tajemné vraždě dívky s podivnými okolnostmi. V Jakatěrinburku dostal rozkaz nastoupit mezi legionářské umělce, kteří měli pozvedat morálku ve vojsku. Jako člen vojenského divadelního souboru se Štěpánek konečně pustil na dobrodružnou cestu po moři do Evropy. Z Vladivostoku plul přes Čínu, Singapur, Indii, Cejlon a Suez až do Terstu. Na české půdě stanul po více jak pěti letech v září 1920. V armádě však Zdeněk Štěpánek nezůstal. Čekala ho scéna vinohradského divadla.

autor: Václav Nájemník
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, projektový manažer ČRo

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.