Zánik jedné židovské komunity v Libanonu
Snad každý už v blízkosti, v souvislosti s Blízkým východem někdy slyšel o strádání palestinských uprchlíků. Statisíce jich před šedesáti letech ve strachu odešli nebo je z jejich domovů vyhnali židovští ozbrojenci při zakládání Izraele. O dost méně se ale ví, že se vznikem Izraele se daly nedobrovolně do pohybu i statisíce Židů, kteří do té doby žili v arabských státech. Někteří podlehli lákání nebo nátlaku sionistických vůdců, jiní se stali cílem diskriminace i otevřeného teroru ze strany svých arabských spoluobčanů. Na zánik jedné takové židovské komunity se zblízka podíval Břetislav Tureček.
Břetislav TUREČEK:
Lisa není ledajaká žena. V ulici rozpadajících se domů v centru Bejrútu mi ji pomáhá přivolat hned několik sousedů. Bydlí ve čtvrtém patře a její byt se pozná podle stromu, který roste ze spáry mezi cihlami na balkóně. Kvůli tomu ale za Lisou nejdu. Hledám posledního člověka, který tu zůstal z kdysi vzkvétající židovské komunity.
Lisa:
Jsem tu sama. Ostatní Židé odešli do jiných částí Bejrútu, třeba do Ašrafíje. Tady jsem zůstala pouze já. Všichni sousedé jsou na mě hodní, mají mě rádi, to ano. Ti Židé, co odešli jinam, vlastně ani neznám.
Břetislav TUREČEK:
Libanon byl před šedesáti lety domovem dvaceti tisíc Židů. Dnes se jejich počet odhaduje na pouhé desítky. Oficiálně jich úřady registrují pět tisíc. Při komunálních volbách před čtyřmi lety ale přišel volit jediný z nich. Většinou zemřeli nebo se vystěhovali.
Raimon:
V Libanonu už je pouze pár Židů. Často si vzali jiná jména. Možná muslimská, možná křesťanská, kdo ví.
Břetislav TUREČEK:
Říká mi křesťan Raimon, který má ze svého okna jako na dlani hlavní židovský hřbitov v Bejrútu. Libanonští Židé tu kdysi patřili k elitě, ostatně ve světě je dodnes řada zámožných rodin a předních byznysmenů, kteří vzešli právě z této komunity. K jejímu rozpadu přispěla kromě napětí se sousedním Izraelem také občanská válka v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se Židé stávali terčem perzekuce. Co tedy po nich v Bejrútu zůstalo?
Raimon:
Od téhle zdi až támhle je židovský hřbitov. Dřív sem někdo chodil uklízet. V tomhle domku u hřbitova žil strážce. Byla to šíitská rodina z jihu Libanonu, pak jim ale Židé řekli, ať odsud odejdou, a tak šli. V posledních třech letech tu proto nikdo nebyl.
Břetislav TUREČEK:
Pan Raimon si ale pamatuje zajímavou návštěvu v roce 1982, kdy do Libanonu vpadly izraelské invazní jednotky.
Raimon:
Jeden voják přišel a ptal se na hrob svého děda. Tak jsme mu ukázali hřbitov a řekli: "Jdi se tam podívat, třeba ho najdeš."
Břetislav TUREČEK:
Pojďme ale zpátky za Lisou. Ta k židovským elitám nikdy nepatřila a nezajímá se ani o záludnosti dnešní libanonské politiky.
Lisa:
Byla jsem zaměstnaná ve firmě Toshiba. Pracovala jsem tam čtrnáct let. Potom jsem si vzala odstupné a byl konec. Teď jsem doma.
Břetislav TUREČEK:
Doma znamená v tomto případě neuvěřitelně zpustlý byt v kdysi krásném secesním domě zničeném válkou. Vlivná společnost Solider napojená na mocný politický klan bývalého premiéra Harírího tu všude kolem buduje zbrusu novou luxusní čtvrť.
Lisa:
Nikdo už tu nezůstal. Solider zboural staré domy, staví nové budovy a tak. Všechno je tu nové.
Břetislav TUREČEK:
Tenhle dům je tu opravdu jedním z posledních. Kdysi se téhle čtvrti přezdívalo židovské údolí. Dnes tady pod komplexem krásně zrenovovaných vládních budov zůstala jen planina a uprostřed ní obrovská synagoga Magen Abraham. Zpustlá, zarostlá a s propadlou střechou, stavitelé ale slibují, že ji opraví a zachovají, podobně jako mnoho jiných památek starého Bejrútu. Proč tu ale paní Lisa zůstala sama se svými čtyřmi kočkami mezi arabskou chudinou, kde má vlastně svou rodinu?
Lisa:
Ve Francii. Moji rodiče zemřeli tady v Libanonu, bratři jsou ale ve Francii, v Paříži, v Marseille, v Toulouse. Pracují tam. A já osobně jsem trošku zklamaná.
Břetislav TUREČEK:
Břetislav Tureček, Český rozhlas, Bejrút.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
