Zamyšlení - 31.12. (Jak zlámat tyranovi vaz)

Oficiální vláda pak s uspokojením oznámila, že v Irácké republice skončila Saddámova éra ještě dřív než rok 2006. To není špatná zpráva. I když se ještě dlouho bude debatovat o tom, otevírá-li se tím cesta ke zklidnění vývoje na celém Blízkém východě či naopak

Saddám Husajn|foto: ČTK/AP,ČTK

Světová reakce na tuhle popravu má řadu paradoxních, ba až velmi směšných stránek. V Teheráně se už od pátku jásá. Ale jásalo se taky včera i dnes i v americkém Michiganu. Davy šiitů, kteří jsou občany Spojených států při pochodu Detroitem včera křepčili a tančili kolem makety šibenice, na níž se houpala figurína Saddáma. Kdy se to stalo, aby se v Iránu i v USA současně jásalo nad stejnou věcí ! Oficiálně Washington ovšem zachovává povznešeně vážnou tvář. Ve světě převážně sunitském, například v Palestině panuje hluboce zachmuřený smutek. Vždyť Hamas ztratil velkého mecenáše. A v Evropské Unii a v Moskvě se prakticky unisono, myšlenkově jednosměrně a jednoznačně distancují od řešení osudu tyranů za spolupráce provazu s gravitací.

Podle Bruselu by trest smrti neměl existovat vůbec. Zřejmě ani pro multigenocidní vrahy. Rusko, kde mafiánsko-novokapitalistické podsvětí i nadsvětí dává o sobě vědět týdně několika spektakulárními vraždami, nyní přímo horlivě souhlasí s právnickým názorem EU. Moskva tím světu dává na vědomost, že stojí na novém cilivizačním standardu

Ale bagdadský tyran, který před lety nechal zákeřně zabít i dva otce svých vnoučat, muže svých dvou dcer, teď už leží na venkovském hřbitůvku kousek za Tikritem. Podle dnešních odpoledních zpráv se na sever od Bagdádu přehnala menší písečná bouřka. I nad Saddámovým hrobem. Je to zřejmě to nejčerstvější gesto osudu, symbolizující, jak rychle propadne do nicoty a zapomenutí vládce, který ještě vůbec ne tak dávno měl k dispozici víc než stovku pohádkových prezidentských paláců.