Zamyšlení - 30.4. (O přesmutném posmrtném putování)

Kdy však válka opravdu končí? Když definitivně utichnou děla? Nebo když už je podepsána mírová dohoda? Nebo až když už je pohřben poslední padlý voják?
Jenomže stačí, když si večer každodenně zapneme to domácí televizní okno do světa, abychom zjistili, že děla ještě zticha nejsou. Spousta mírových dohod ještě nebyla ani zkoncipována! A na mnoha místech, zvláště v lesích východní Evropy ještě leží stále nepohřbeny desetitisíce vojáků. Podívejte se do evropských novin - i našich novin na inzertní stránky! Skoro denně tam najdete nechutný funebrácký kšeft v podobě výzvy: "Koupím německé přilby, vyznamenání, trofeje, insignie."
A je šokující, že tenhle velký mezinárodní obchod znamenitě kvete. Existují desítky profesionálních i amatérských skupin hledačů a hrobokopů, které se celoročně, ale nejlíp od jara vydávají do lesů za trofejními úlovky. Hlavně kolem Mazurských jezer a dál a dál až ke smolenským lesům. Vykopané a požadované zboží už má své znamenitě fungující trasy. Ovšem tentokrát opačným směrem, než to bývalo za doby známé jako Drang nach Osten. Teď jde o dobře prodejné suvenýry v podobě starých bajonetů, mauzerů a esesáckých odznaků. O nějaké pietě nemůže být ani řeči.
Pieta má jinou tvář. Na příklad už desítky let v Koreji, v Japonsku, ve Vietnamu, na Tichomořských ostrovech různé oficiální i soukromé mise hledají pozůstatky padlých Američanů, Britů i Francouzů, aby se jejich kosti i po tak dlouhé době v cizí zemi mohly na věčný odpočinek vrátit domů.
To však není případ vojáků Wehrmachtu v Čechách. Někoho u našich sousedů nedávno napadlo, že roztroušené hroby těch, co k nám přišli jako okupanti, nejsou moc vhodné jako poslední místo spočinutí - a že by pro ně bylo nejlepší udělat jim společný hřbitov přímo v centru Prahy.
Aspoň posmrtně by dobyli to, co se jim nepodařilo, když ještě jejich děla a kvéry střílely na tuto zem a lidi v ní. Nakonec, jak se zdá, nápad na německé vojenské posmrtné soustředění v Praze padl. A jaké to mohlo být poutní místo pro nostalgickou turistiku potomků těch, kteří chtěli mít pod okovanou botou celou Evropu! Wolfgangu, Heinzi, Helmute, Adolfe, Hermane - opravdu byste se nechtěli aspoň po smrti vrátit zase domů?