Žákům chybějí znalosti, ty ale nejsou to hlavní. Školy musí učit přemýšlet, říká odborník Hausenblas

3. září 2021

Začal nový školní rok a je možné, že bude stejně jako dva předchozí poznamenaný epidemií covidu-19. Ta odstartovala debaty o tom, jak by se mělo české školství změnit. Podle ministra školství Roberta Plagy (za ANO) se ukázalo, že se žáci ve školách učí věci, které by se učit nemusely. „Učitelé říkají, že děti zanedbaly hodně látky. Já bych souhlasil, že nemáme tlačit na to, aby to dohnaly,“ míní Ondřej Hausenblas z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

„Protože dohnat to nešlo, ani když byla ta dávka normální. A teď by měla být dvojnásobná,“ upozorňuje odborník na vzdělávání.

Čtěte také

A připomíná, že debaty o redukci učiva se v Česku vedou už od roku 1990. Nepovedlo se to prý ani po zavedení rámcových vzdělávacích programů:

„Eliminovat učivo, dovednosti nebo celé kusy oborů je velké umění. Chybí u nás to, co udělali třeba v Austrálii – kolektiv učitelů se společně učil stanovovat si cíle a minima. U nás to udělala skupina odborníků.“

Právo zvolit, co má v osnovách učit a co už ne, by měl ten, kdo žákům nejlépe rozumí, tedy jejich učitel. „On musí vybírat, na co navázat, co zanedbat, co vynechat. V tom musí mít na základě shůry daných předpisů docela značnou volnost a taky příležitost domluvit se s ostatními. Tato komunikace u nás chybí,“ míní Hausenblas.

To je podstata učení: umět klást otázky. Ne vědět ty odpovědi. To je až kýžený výsledek, pokud se umíte dobře ptát.
Ondřej Hausenblas

Podle něj nehrozí, že by toho pak někteří žáci uměli příliš málo a jiní naopak  mnoho – spíše budou umět různé věci. Současně přitom kritizuje systém přijímacích zkoušek a maturit, který směřuje k tomu, aby všechny děti byly stejné.

Čtěte také

„Když se podíváte do vzdělávacích programů, tak tam skoro nikde není cíl, aby žáci uměli klást otázky. Najít to, na co je třeba se zeptat. To je podstata učení. Ne vědět ty odpovědi, to je až kýžený výsledek, pokud se umíte dobře ptát,“ zdůrazňuje.

„V posledních deseti letech pozoruji, že žákům znalosti chybějí. Ale jak říkám, znalosti – zapamatované věci –, nejsou to hlavní. Kdyby s tím uměli zacházet, přemýšlet, dávat do souvislostí, to je myšlení a učení. A toho bohužel školy stíhají málo, protože si myslí, že mají znát ty lišejníky a Ohmův zákon.“

Koho a co vyškrtnout?

Hausenblas prosazuje badatelský přístup k vyučování, aby se žáci snažili dopídit poznání skrze otázky a pokusy.

Čtěte také

„Neurologové nás učí, že vědomosti se fixují do toho, co už víme, tím, že s tím operujeme, že něco děláme. Mnohem lépe se to pamatuje. Ale my hodně vyučujeme tak, že to těm dětem řekneme a ony si to zapíšou, my je z toho vyzkoušíme a je konec. Mozek takto nepracuje,“ upozorňuje.

„Když žák má charakterizovat literární směry, tak to musí zpaměti odříkat. To není skutečná operace. Ale posoudit něco, vybrat a říct, proč je to dobré, či špatné, to jsou ty operace,“ vysvětluje s tím, že děti by se především měly naučit dobře se vyjadřovat a uspořádávat si myšlenky.

Odříkat něco zpaměti není skutečná operace. Ale posoudit, vybrat a říct, proč je to dobré, či špatné, to jsou ty operace.
Ondřej Hausenblas

Hausenblas by změnil například i povinné seznamy literatury – žáci by se na vybraných knihách měli naučit přemýšlet o dané věci a literárním prožitku.

„Abychom byli kulturní národ, tak potřebujeme sdílet některé dějepisné vědomosti nebo stejné texty číst. Ale problém je, že když jim tam napíšeme Karolinu Světlou, tak to se nedá číst. To je strašná spisovatelka, kterou nestojí za to číst, i když ušlechtilé myšlenky mravní tam jsou,“ poznamenává.

Naopak autory, jako je Jan Neruda nebo Karel Hynek Mácha, stojí za to umět číst. „Ten jazyk je pro dnešní studenty cizí. Musíme je nejprve naučit dobře snášet tenhle zvláštní literární jazyk minulosti i dnešní poezie, aby ocenili, jak krásné věci to s nimi dělá,“ uzavírá.

Co všechno by mohlo zmizet z rámcových vzdělávacích programů v jednotlivých předmětech? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.

autoři: Jan Bumba , ert

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.