Zajímavý a plachý člověk s pomněnkovýma očima, vzpomíná Ivo Krobot na Hrabala

Za své první setkání s Hrabalem v roce 1980 vděčí Ivo Krobot náhodě a Jiřímu Menzelovi, který mu donesl ještě nedokončený text Něžného barbara. „Já mu nikdy nepřestanu být vděčný za to, že mi tuhle předlohu přepustil,“ prohlašuje Krobot.

„Můj první dojem byl ten, že Hrabal je zajímavý a plachý člověk s pomněnkovýma očima. Byl zvláštní a souzněli jsme spolu v tom, že nám byla bližší hospůdka čtvrté cenové skupiny než restaurace v Klubu spisovatelů,“ dodal režisér.

Přátelili se pak spolu až do Hrabalovy smrti.

Anglický král, Hrabal, Havel a Švorcová

Brněnské divadlo Husa na provázku uvedlo v roce 1985 Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále. Kvůli cenzuře se představení jmenovalo Rozvzpomínání.

Později hru do svého repertoáru zařadil pražský Činoherní klub. Obsazení inscenace bylo hvězdné:

„Hráli v ní tři Hrušínští. Na Menzlovu přímluvu kývl na účinkování i Rudolf Hrušínský nejstarší, kterého lákalo, že se na jevišti objeví spolu se synem a vnukem. Když jsem ho chtěl režírovat, vzal si mě bokem a říkal mi, že to nepotřebuje, že textu velmi dobře rozumí. Bylo to půvabné.“

Na premiéře se pak podařila i taková malá schválnost. V první řadě vedle sebe seděli Bohumil Hrabal, Jiřina Švorcová a Václav Havel.

I když Hrabal sám nikdy žádnou divadelní hru nenapsal, „dobře chápal, co z jeho věcí má dramatický potenciál a co může oslovit filmaře“.

Podle Krobota tím, co ke Hrabalovi nejvíc láká filmaře a divadelníky, je jeho obrazivý jazyk. „Sám Hrabal říkal, že musí krotit všechny ty obrazy, které má v hlavě.“

Jaké jsou další vzpomínky režiséra Ivo Krobota? Co se stalo při dalších inscenacích?